Martina Vacková: Belmondo a já

16. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jean-Paul Belmondo na začátku herecké kariéry
0:00
/
0:00

Odešel Belmondo. I když v požehnaném věku, přesto to mnoho z nás zaskočilo. Ne proto, že zemřela hvězda, ale proto, že odešla část našeho dětství. Slavný francouzský herec Jean-Paul Belmondo byl pohřben se státními poctami. Vzdal mu hold i prezident Emmanuel Macron.

Dobře on, nebo autoři jeho projevu, formulovali to, co neobyčejný herec zřejmě pro všechny Francouze, kteří s jeho filmy rostli a stárli, znamenal. A myslím, že to platilo ve velké míře i pro jeho příznivce v Česku.

Čtěte také

Film Zvíře s Belmondem byl můj první film v kině, kterým jsem přestoupila od dětských filmů k těm pro starší.

Byla jsem úplně fascinovaná tou lehkostí a šarmem, odvážnými kousky i vtipem, romantickou láskou a šťastným koncem.

Jestli ve mně nějaký snímek nechal znatelnou rýhu k tomu, že jsem začala koukat na filmy trochu jinak, Zvíře to bezesporu bylo a je.

Další nezapomenutelná vzpomínka byla z filmových festivalů v Cannes, kde Belmondo získal cenu za celoživotní dílo. Z dálky jsem ho viděla dojatého na festivalových schodech v obležení fanoušků.

Nechoď tam!

A možná ještě výraznější pro mě byl rok 2018, kdy festival zvolil za svůj hlavní plakát obraz z filmu Bláznivý Petříček. V němž se divoce vyklání z auta, aby mohl v letu políbit svou partnerku Annu Karinovou.

Tenhle nesmírně barevný a dynamický plakát se vznášel nad celým festivalem a mě pořád sváděl k focení, snad abych trochu toho svobodomyslného ducha přenesla i na sebe.

Čtěte také

Je zvláštní, že právě film Zvíře tak silně boduje v Česku. Mnohem výrazněji než ve Francii, jak mi potvrdil nakladatel Martin Vopěnka, když připravoval dvě knihy o Belmondovi a domlouval se s francouzskou stranou.

Nezaměstnaný kaskadér, který snese debila, ale nesnese otrapu. Neohrožený zachránce, dokud se mu nerozbije písmeno R. Neporazitelný agent s posedlou myšlenkou na pomstu.

Belmondo natočil spoustu filmů, které v době svého vzniku patřily do skupiny béčkových dobrodružných snímlů a komedií a sypaly se jedna za druhou. Během jedné dvou generací se ale tyto filmy proměnily v národní poklady, navíc s vynikající hudbou výrazných filmových skladatelů.

Čtěte také

Nikoho, kdo ty filmy a jejich hudbu zná, určitě nepřekvapilo, že právě hudba Chi Mai od Ennia Morriconeho z filmu Profesionál vyprovázela Belmonda i na jeho poslední cestě – nevím, jak méně kýčovitě tuhle pohřební formulaci říct.

Legendární ústřední melodii z filmu zná každý a Francouzi tuplem. A kdo ji údajně nezná, tak si spíš jen nespojí slavné tóny právě s tímhle filmem. V posledních záběrech filmu jde Belmondo vstříc smrti, a i když víte, že to je jenom film, máte při každé repríze chuť křičet Nechoď tam! Zabijou tě!

Belmondo ale šel, a nakonec se stejně vždycky vrátil, pochopitelně ale v jiných příbězích. Byl to všechno přece „jenom“ film. Teď už tam šel za zvuků Chi Mai zas a my víme, že už se nevrátí. Odešel navždy a s ním i kus našeho života.

Martina Vacková

Odteď začínáme vnímat jeho jméno a jeho filmy opravdu jako minulost. Síla Belmondova umění spočívá v tom, že celá jeho tvorba je přepestrý mix, se kterým oslovil nesmírně širokou skupinu diváků.

Ať už jde o vysoce umělecké filmy zdánlivě pro hrstku intelektuálů, tak o dobrodružné kousky zdánlivě pro nenáročného diváka. Je umění tyto sféry spojit, což Belmondovi vycházelo dokonale.

Autorka je editorka Českého rozhlasu

autor: Martina Vacková
Spustit audio