Martina Vacková: Covid a masoví vrazi v Cannes
Byla jsem na filmovém festivalu v Cannes. Byl tam covid a masoví vrazi. Přesto jsem se nebála. Na festivalu bylo akreditováno zhruba 28 tisíc hostů, mnohem méně než obvykle. Pak tam byla přemíra lidí na dovolené, protože festival začal současně se zahájením letní sezóny v tomto francouzském přímořském městečku. Při slavnostním zakončení kolem Festivalového paláce byla téměř hlava na hlavě. Orouškovaná hlava na orouškované hlavě. Festival se obávaným semeništěm covidu nestal.
Covid nejviditelněji zasáhl do festivalu osobou slavné francouzské herečky Léy Seydoux. Ta hrála hned ve čtyřech filmech v oficiálním programu, takže její přítomnost měla být trvalým festivalovým leskem.
Čtěte také
Když z Paříže přišla zpráva, že herečka, ač plně očkovaná a plně bezpříznaková, měla pozitivní test, někteří se vyděsili a jiní zaradovali. Ti vyděšení byli z toho, že i očkovaný člověk může virus chytit. Radovali se hledači senzací, že konečně lze nějak spojit covid a festival.
Mě coby ženskou jako první napadlo, co bude herečka dělat s těmi krásnými róbami, které určitě na festival už měla připravené. Musí hodně točit další filmy, aby je mohla využít za rok.
A covid bude jen vzpomínka
Ono totiž projít do Festivalového paláce po červeném koberci je také velká módní přehlídka. Letos na ní asi nejvíc kraloval prezident hlavní mezinárodní poroty, americký herec a režisér Spike Lee se svými extravagantními pánskými obleky. První černošský prezident této poroty v Cannes, jak on zdůrazňoval.
Čtěte také
Hlavní cenu Zlatou palmu, která píše filmové dějiny, letos získal francouzský film Titan. Je to film o masové vražedkyni, jíž v dětství byla voperovaná jako chybějící část lebky titanová destička. Je to vysoce stylizovaný film, má dynamiku, má odvahu, ale má i kruté scény, velmi kruté scény.
Asi by bylo s podivem, že zrovna takový film bude na festivalu ten nejlepší. Ale je to film, který jde napříč žánry. Vychází z céčkových hororů a thrillerů, ale překračuje je a posouvá vysoko k umění. A je to také film o osamělém člověku.
Osamění a osamělých lidí jsme si v lockdownu užili až až, takže v jistém smyslu je to film velmi aktuální. Mimochodem osamělý byl i hrdina ve filmu Nitram, jehož představitel Caleb Landry Jones získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Hraje muže, který v roce 1996 v letním letovisku Port Arthur v Tasmánii zastřelil 35 lidí a 23 zranil.
Čtěte také
Tady ale žádné krvavé kruté scény nevidíme. Tomu se autoři vyhnuli, podobně jako nikdy nepadne jméno skutečného vraha. Filmaři to zdůvodnili slovy, že nechtějí k jeho osobě poutat jakoukoliv nezaslouženou pozornost. Je zajímalo především to, co lidi k násilnému skutku vede a zda se jim dá zabránit.
Masoví vrazi se tedy v Cannes objevili jen na plátně. Naštěstí. I když bohužel nezůstávají jen tam. Právě v nedalekém Nice mi místní před jejich katedrálou připomněli, že tam jen před necelým rokem došlo k vraždě několika lidí, k události, která také obletěla celý svět.
Už se těším, až filmaři budou moct natočit film o tom, jak někdo zlikvidoval masového vraha Covida. A už se těším, jak na světovou premiéru toho filmu budou kráčet hvězdy do Festivalového paláce a kolem bude hlava na hlavě. Neorouškovaná.
A covid bude jen vzpomínka za jednou krátkou světovou kapitolou, která už nikdy nikoho neohrozí.
Autorka je editorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
