Ondřej Neff: Prase za milion
Omlouvám se, že stejně jako posledně to bude o policistech. O čem jiném ale mám psát, když čtu, že při akci za 14 milionů korun 70 nasazených snajprů zastřelilo 14 divokých prasat. Prostým dělením to vychází jedno prase za mega. Každý ulovený kus má právo vejít do síně slávy.
Těžko se ubránit vzpomínce na film Slavnost sněženek, na scénu nahánění a střílení prasete. Srovnání ale není úplně mimo mísu, jak byste si mohli myslet. Svědkové z filmového natáčení vzpomínají, jak obtížná operace to byla.
Čtěte také
S najatým kancem Pepou byly problémy, protože měl moc rád lidi a choval se spíš jak pejsek než černá šelma, čtyřnozí herci byli nakonec čtyři plus jeden vycpaný a celkové náklady na „herce kance‟ převýšily honorář Rudolfa Hrušínského. No, milion to určitě nebyl, ještě dodám.
To vše zmiňuji jako úvod k úvahám nad tím, jak těžké je pořízení s divokými prasaty. Jsou to zvířata chytrá jako četník, říkávalo se a je to teď aktuální. Bydlíme s Ljubou ve vsi už skoro 20 let. Se stopami divočáků se potkáváme doslova denně, já naposled dnes ráno jsem narazil na fláky rozryté – ranním mrazíkem ojíněné – trávy.
Lovu zdar
Ale naživo, jaksi na vlastní oči, jsem prasata viděl dvakrát, opravdu dvakrát za 20 let. Pokaždé to bylo stádo, zvířata běžela jedno za druhým, tedy husím pochodem.
Čtěte také
Jednou to bylo na vzdálenost tak 150 metrů, podruhé ale se stádo vynořilo z houští 20 metrů ode mne. Nevšímali si mě, cupitali za svým cílem a trvalo to pár vteřin a zmizeli v dalším houští.
Potkal jsem jednou myslivce ze sousední vsi. Vyprávěl, jak strávil na posedu několik nocí. Prasata byla všude kolem. Nepodařilo se mu složit ani jedno. Když to teď píšu, vzpomněl jsem si, že jsem viděl ještě jedno prase, ale ne u nás. Bylo to u Zahořanského potoka a dva lesáci tam nakládali uloveného kance do džípu. Nevím, jak to dokázali. Možná jeden z nich byl Old Shatterhand a druhý Vinnetou, ale nevypadali na to.
Takže 70 snajprů s vrtulníky a termovizemi pohořelo. Důvod k podivení to je, k posmívání ne. Na černou zvěř jsou vrtulníky krátké, pokud se to tak dá říct. Jako laik do toho nemám co mluvit, ale myslím si, že tady pomůže jen zkušenost, místní znalost, trpělivost a taky lovecké štěstí.
Takže žádné manévry za 14 mega, ale vlněné ponožky v pohodlných botách, kabát, k tomu zkušenost a hodně, hodně trpělivosti. Lovu zdar. Dodám ještě, že nic proti černé zvěři nemám, ale prasečí mor je moc zlá choroba a kvůli ní se celý ten cirkus konal.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
