Iva Pekárková: Dopaminové barvy
Znáte dopaminové barvy? Je to velký hit, který překotně mění odstíny šatníků, bytové výzdoby i zařízení škol a kanceláří.
Čtěte také
Dopaminové barvy totiž, jak prokázaly mnohé studie, napomáhají tvorbě dopaminu v našich mozcích, a tím přispívají k naší dobré náladě, zlepšují schopnost soustředění i paměť. Jejich přítomnost přináší aspoň částečnou úlevu od strachu a úzkosti.
Dopaminové barvy, to jsou jasné, syté, zářivé odstíny. Jestli váš mozek zaplaví dopaminem spíš červená, oranžová či žlutá, anebo fialová, fuchsiová či elektricky modrá, to je potřeba vyzkoušet. Mozek každého z nás reaguje na svou vlastní paletu.
Pohled na klasickou vlajku LGBT+, vyzdobenou všemi barvami duhy, jen ještě sytějšími a veselejšími, než jaké vídáme na obloze, zlepší náladu každému s výjimkou těch nejzavilejších homofobů.
Co si budeme povídat: fakt, že když jsme obklopeni jasnými, sytými barvami, zlepšuje nám to náladu, objevili lidé nejspíš už před pár tisíci lety. Teď konečně objevujeme, proč to tak je, na molekulární úrovni.
Čtěte také
A vybaveni tímto poznáním snad konečně odhodíme podivnou tradici z 19. století, které se v Evropě říká „dobrý vkus“ a která přikazuje gentlemanům chodit v černých, tmavošedých či tmavohnědých oblecích, a dámám vyhýbat se jasným barvám, pokud chtějí vypadat důstojně.
Možná to má co do činění s tehdejším přesvědčením, že aby byl člověk důstojný, musí být přísný a vážný. Tvářit se přesně tak, jak k tomu člověka nutí nedostatek dopaminu.
Raději radost než „dobrý vkus“
Lidé narození v tropických oblastech s křiklavými barvami nemívají problém. A pokud se ocitnou v zašedlém prostředí, dovedou si přiznat, že jim barvy chybí.
Pamatujete se na uprchlou otrokyni, o které psala Toni Morrison? V Ohiu měla svobodu, ale chyběly jí barvy. Musela si aspoň pohrávat v prstech s útržkem zářivě fialové látky, aby přežila dlouhou šedivou zimu.
Právě tak na mě zapůsobily bláznivě barevné domy v Harlemu. Ve čtvrti plné šedého betonu, kde byly celé bloky vypálené, budovy opuštěné a se zaslepenými okny, si lidé v domech, které ještě stály, opatřili pestré „jižní“ barvy a celý dům jimi natřeli, včetně kamenných schodů. Byly to latexové barvy, které omítce jistě neprospěly, ale v domech takhle vyzdobených se veseleji bydlelo.
Pokud v zimě trpíváte weltschmerzem, stesky, depkami a pocity marnosti, možná na tom i nedostatek barev má svůj podíl. A tak zapomeňte na „dobrý vkus“ a obklopte se barvami.
Nanoste si je do bytu. Navěste si je na sebe. Postarejte se, abyste se – až přijdou krátké a šedé zimní dny – mohli neustále těšit barvami. Mozek vám poděkuje.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
