Iva Pekárková

Když se přetřásá slogan „Black Lives Matter“ a zkoumá, jestli se jeho autoři nepokusili naznačit, že na bělošských životech nezáleží, je načase, abych vyprávěla o Zabtem.

Přes rok jsme měli soukromého pavouka. Visel v síti v koutě nad kuchyňskou linkou, lovil hmyz a vůčihledě rostl.

Mám ráda eukalypty.

Máme, já a můj přítel, velké štěstí na Shawna. Nejen proto, že nám kupuje suši a všemožně nás rozmazluje.

Přiznám se, že mě odstranění hnízd jiřiček z jistého supermarketu (nebudu říkat kterého, abych kapitalistům nedělala reklamu) nerozlítostnilo tolik jako mnoho jiných.

Když mi brightonská kamarádka říkala, že pečovatelský dům, kde pracuje, konečně sehnal testy na nový koronavirus a druhý den jim je přivezou, neřekla jsem nic.

Před časem přišlo z Německa skvělé doporučení, jak se chránit před koronavirem, totiž souložit pouze zezadu.

Bylo to velké překvapení: finančník Félicien Kabuga, který stál za genocidou Tutsiů ve Rwandě v roce 1994, byl konečně dopaden.

„Už je tu zase pylová sezóna!“ vzdychala kamarádka Zdenka, mrkala opuchlýma očima a smutně popotahovala nosem.

Cesta vlakem a dvěma linkami metra přes celý Londýn byla zničující. Měla jsem na hubě masku, kterou mi opatřil K.