Iva Pekárková

V 70. letech vyšel v časopisu ABC článek o podvádění ve fotografii. ABC mladých techniků a přírodovědců byl jeden povolených časopisů, které se tehdy daly číst.

Když bylo Natálce, dceři mé londýnské kamarádky, devět let, přivezla si z prázdnin ve staré vlasti přesvědčení, že „v Čechách pořád všichni říkají: Kdyby každej“.

Nový koronavirus ovlivňuje naše životy půl roku. Bylo o něm vydáno přes 30 tisíc vědeckých článků dostupných pro každého a další jsou ve stádiu příprav k publikaci.

„Vážená slečno Pekarkova,“ stojí v mailech, „S bolestí v srdci vám oznamujeme, že váš příbuzný, Mr. Michael Pekarkova, tragicky zahynul při autonehodě.

Už mnoho let se v Česku hádáme, jestli uzákonit eutanázii, anebo radši ne. Většina z nás na to má nějaký názor.

Před Vánoci roku 2006 náš tatínek Odozi prohlásil, že už nechce jezdit do města do nemocnice.

Byly prázdniny roku 1976 a mě si coby nejmladšího člena Československé botanické společnosti vzala pod křídlo jedna úžasná botanička s případným jménem RNDr. Zelinková.

Stalo se to v londýnském autobusu kolem druhé hodiny. Když se můj přítel chystal vystoupit, nalepili se na něj dva chlapíci tak kolem pětadvaceti, podle mluvy Maďaři.

Po všech nedobrých zvěstech o novém koronaviru, jaké se dennodenně objevují v médiích, jsem zachytila zprávu, která vypadá velmi nadějně.

Chci předeslat, že souhlasím s rozhodnutím britských obchodních řetězců stáhnout z prodeje produkty vyrobené z kokosů, které načesaly týrané opice v Thajsku i jinde.