Iva Pekárková

Kamarádka Ilona pracuje v domově pro seniory. Když přišla doba covidová a ukázalo se, že staří lidé jsou covidem nejvíc ohroženi, nastolil domov tvrdý režim.

Bydlíme těsně vedle kostela. I v době předcovidové byl kostel zdrojem mnohého povyražení. Pan vikář vždycky na jaře postaví na parkovišti obrovský stan.

Čas je potvora. Teda ve spojení s fyziologií lidského mozku. Na události, které se staly před dvaceti, třiceti nebo padesáti lety, se sotva dokážeme rozpomenout přesně.

Před půl rokem jsem projevila velkou nedůvěru vůči tomu hadru na puse, kterému jsme si v Česku zvykli říkat rouška.

Asi sedm minut nato, co česká vláda vydala nařízení, že v noci nesmí nikdo vycházet z domu, kromě cesty za prací či venčení psa, jsem se začala smát a už jsem nepřestala.

Katka má na nový koronavirus pifku už od března, kdy jí pokazil dlouho plánovanou výpravu za polární kruh.

Byla to objednávka tlumočení „naživo“ a přišla pozdě. Cesta do Rodinného centra v Bromley mi trvá zhruba půldruhé hodiny, měla jsem tam být ve čtyři a teď bylo půl třetí.  

Před pár dny kolem osmé večer stál můj skoromanžel K. u zastávky autobusu a povídal si se mnou po telefonu.

Před nějakými 30 lety jsem řadu měsíců putovala po tribální oblasti v horách severního Thajska, kde žilo šest oficiálně uznaných nethajských kmenů.

V londýnském multikulti prostředí se vyskytuje pár min. Když na ně šlápnete, nezabijí vás, to v žádném případě, ale dovedou z vás udělat blbce.