Iva Pekárková

Obyčejně necítím potřebu hlásit ve veřejnoprávních médiích, že jsem třikrát kýchla anebo že mě díky radám šikovného ortopeda přestal bolet zlomený a špatně srostlý kotník.

Po čtyřech a půl letech a několika odkladech mnozí z nás snad už ani nevěřili, že Británie z Evropské unie skutečně vystoupí.

Zázrak! Po několika letech v Londýně napadl sníh a sněhová pokrývka se drží několik dní. Jakékoli „nezvyklé“ počasí v téhle metropoli obyčejně způsobí dopravní kolaps.

Od svých krajanů často slýchávám, že „kdyby se tolik netestovalo, nebylo by tolik lidí pozitivních na covid“.

Naproti našemu baráku stojí dům na půl cesty. Docela nenápadný, takový, jakých je v Londýně spousta. Dlouhá léta v něm bydlely dvě ženy a jeden muž.

Rodiče našeho pana domácího přijeli do Londýna ze Šrí Lanky v dobách, kdy ostrovu mnozí pořád říkali Cejlon.

Američtí vědci zjistili… Ano, já vím. Začíná-li článek dvojslovím „američtí vědci“, většina lidí jen odfrkne a dál nečte.

Mít vepřové konce na dva způsoby. Zastavte se kvůli nedostatku mého života v době běhání, neb oni věří v chlad, strach z horka.

Kamarád měl fantastický zážitek. Stal se obětí leteckého neštěstí anebo možná teroristického útoku. Přišel k vážnému úrazu, a přitom mu nebylo vůbec nic.

Před příchodem roku 2020 začal svět užívat úsloví „twenty-twenty vision“, slovní hříčky, která může znamenat „dokonalý zrak“, anebo „představa, vidina či vize roku 2020“.