Eva Turnová: Hlava
Nedávno mi zavolal kamarád z Bystřice pod Hostýnem. „Nemohla by ses prosím tě zeptat Davida Černýho, jestli by u nás nepostavil sochu ananasu? Hráli jste přece na odhalení tý jeho Kafkovy hlavy v Americe, ne?“
„No jo, to už je ale dávno,“ odpověděla jsem.
Zavolala jsem Davidovi.
„Nechtěl bys udělat pro Bystřici sochu ananasu?“
Čtěte také
„To fakt nechtěl. Ale stav se na Kanárech, kde teď žiju.“
„Ty nemáš rád ananas?“
„Mám. Od tý naší Ameriky hlavně v piña coladě.“
Před dvaceti lety jsme totiž jeli s kapelou hrát na odhalení Davidovy sochy Metalmorphosis do městečka Charlotte v Severní Karolíně. Koncert měl proběhnout v obrovském plastikovém šapitó, ve kterém byly rozmístěné rautové stolky se spoustou dobrot. Na stropě zářily křišťálové lustry, které ke gumovým stěnám vytvářely pěkný kontrapunkt.
Přiletíme a hned se jdeme mrknout na sedmidílnou sochu, která si hoví ve fontáně. Díly se neslyšně otáčejí kolem své osy, v jednu chvíli se spojí a vznikne hlava připomínající Kafku.
Čtěte také
David tvrdí, že je „messageless“ neboli bez poselství. Zajímavé je, že díky japonskému čidlu může sochu řídit až z Prahy.
Další čidlo způsobí, že když se k soše přiblížíte, schytáte gejzír vody do obličeje, takže zábava rozhodně nevázne.
Před koncem koncertu mi praskne déčko, a tak slezu z pódia a ďoubám do ústřic, když se ke mně přitočí starší obtloustlý muž.
„Nezahráli byste si někdy u mě na zámku?“
Vypadá jako typický člen holubí letky.
„Ani ne, díky, my už jsme z toho lítání unavený.“
Čtěte také
Přesto mi vnutí papírek s telefonním číslem. To je asi jedinej zámeckej pán na světě bez vizitky, říkám si a po chvíli se mi ho konečně podaří setřást.
Ráno u snídaně se číšník ptá:
„Co obvykle snídáte?“
„Piña coladu,“ řeknu.
„Ano, jistě, pan hrabě Arco nám kladl na srdce, že si můžete přát cokoli,“ usměje se číšník.
„Jakej hrabě?“ ptám se.
„Hrabě Arco. To je ten chlap, co do tebe včera hučel. Patří mu půlka města včetně sochy. Psal ti nějakej vzkaz propiskou na papírek,“ říká David. „Zajímalo by mě, co ti chtěl.“
Házím oko do tašky, papírek nikde, takže jsem, stejně jako socha, „messageless“.
„Nevadí, stejně máme toho lítání už Arcorát,“ směju se.
V Bystřici bude nakonec místo ananasu stát židle. A na nás si David vzpomene, až bude sedět na Kanárech a pít piña coladu.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
