Zrádci, nebo otcové od rodin? Proč se ukrajinští muži v Evropě vyhýbají vojenské službě

Jak krajanské organizace reagovaly na rozhodnutí EU z letošního léta? „Čekali jsme to už delší dobu. Sledovali jsme situaci na Ukrajině, protože i pro nás bylo překvapující to, že mladí muži mohli do jisté doby vcelku volně vyjíždět,“ odpovídá Bohdan Rajčinec.

A jedním dechem dodává, že tyto odjezdy z Ukrajiny nechce hodnotit: „Nikdo z nás, kdo momentálně nemá brannou povinnost a na koho napadají bomby doslova každou hodinu, by neměl být nafoukaný v hodnocení těch situací a lidských příběhů.“

Bohdan Rajčinec|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

V podobném duchu se letos v lednu vyjádřil pro Český rozhlas Plus i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Dezertéry a muže vyhýbající se vojenské službě nezatracoval, spíše vyjádřil pochopení pro to, že se kvůli válce ocitají v nejrůznějších životních situacích.

Čtěte také

Zelenskyj: Česko nám rozumí. Jsem vděčný za podporu i přístřeší pro Ukrajince, kteří to potřebovali

A to přesto, že podle bývalého ministra obrany Mychajla Fedorova na 200 tisíc naverbovaných mužů uteklo z fronty a další zhruba dva miliony ukrajinských mužů podléhajících branné povinnosti jsou v zahraničí.

„To jsou teoreticky minimálně dvě další ukrajinské armády,“ poznamenává k tomu Josef Pazderka v podcastu Na Východ!

Vybrat si budoucnost

Odliv Ukrajinců ze země ale začal už dávno před invazí, ba dokonce i dávno před začátkem války, za kterou Ukrajina považuje ruskou anexi Krymu v roce 2014, připomíná Bohdan Rajčinec:

Čtěte také

Rekruti do masomlýnku. Jak Rusko shání po světě vojáky do své armády?

„Navazuji na slova prezidenta Zelenského: Vybrali si svoji budoucnost. Ty důvody jsou asi neveselé – neschopnost ekonomického systému uživit je, a tak si vybrali lepší ekonomickou budoucnost.“

Specifickou kategorii potom podle Bohdana Rajčince tvoří mladí lidé. Jako v řadě dalších zemí ani mladí Ukrajinci se příliš politicky neangažují. Možná ale jen potřebují čas.

„Mladí lidé mohou, pokud se jednou na Ukrajinu vrátí, být velmi prospěšní pro svoji zemi až později. To znamená, když někdo vyjede v osmnácti nebo dvaceti letech, udrží svůj životní standard za hranicí a zároveň nezapomene svoji identitu a Ukrajině pomáhá ze zahraničí, je prospěšný dvakrát,“ míní s tím, že tito lidí si udržují kulturní nebo ekonomické vztahy a ukrajinskou identitu můžou předávat i svým potomkům.

Udržet genofond

Tváří v tvář celoplošné ruské invazi s cílem zlomit a zničit ukrajinský národ je přitom otázka jak udržet ukrajinskou kulturu a identitu stejně palčivá jako kde brát dostatek vojáků na frontě. Ukrajinci umírají pod dennodenními nálety, dalších šest až sedm milionů lidí zemi kvůli válce opustilo. A není jisté, jestli se někdy vrátí zpět.

Čtěte také

„Obyčejní lidé dokážou neobyčejné věci.“ Matvijčuková a Humeňuková o životě Ukrajinců ve válce

„Podle sociologického výzkumu z letošního května se zhruba polovina lidí z Ukrajiny pobývajících v Česku chce po konci války vrátit do své vlasti. Třetina zvažuje, že v Česku zůstane,“ připomíná v podcastu Ondřej Soukup.

Bohdan Rajčinec k tomu doplňuje, že kvůli válce ani nikdo nezná přesný počet obyvatel na území Ukrajiny.

„Sčítání lidu tam proběhlo dost dávno. Takže jestliže před válkou tam žilo nějakých 41 milionů obyvatel, tak dneska možná třicet, dvacet pět? Nikdo to neví přesně. Objevují se ale hlasy, že nejdřív musí být nějaká v uvozovkách ideologie toho, co dál. Půjde vybudovat zemi v intencích dnešních hranic, ale s mnohem menším počtem obyvatel?“ ptá se.

Ukrajinci v Česku

Před začátkem plošné ruské invaze na Ukrajinu žilo v České republice přibližně 200 tisíc Ukrajinců. Mnozí tu byli už od 90. let. Po invazi získalo status dočasné ochrany dalších zhruba 380 tisíc lidí, nadpoloviční většinu z nich tvořily ženy a děti.

Čtěte také

Nobelistka Matvijčuková: Ideální oběť pláče, my se bráníme. Chceme prolomit kruh ruské beztrestnosti

Jestli se vrátí domů po konci války, až jednou nastane, bude záviset na tom, jaké podmínky jim ukrajinský stát bude umět dokázat zajistit. „Nejde jen o práci, ale co jsem různě mluvil s lidmi, tak pro spoustu je důležité zdravotnictví nebo vzdělání pro děti,“ podotýká k tomu Ondřej Soukup.

„V okamžiku, kdy nebudou mít pocit, že tedy když se vrátí, tak toto bude na nějaké solidní úrovni zabezpečeno, tak i když se jim tady nebude žít ekonomicky bůhví jak skvěle, budou silně zvažovat, jestli jim návrat za to stojí.“

Jak se ukrajinský stát snaží udržovat vazbu na lidi, kteří zemi opustili? Proč budeme po válce nejspíš svědky takzvané rotující migrace a co jsou její výhody a nevýhody? A jak se stavět k ukrajinským mužům v Evropě, kteří se vyhýbají vojenské službě a tváří se, že se jich dění na Ukrajině netýká? Poslechněte si celý audiozáznam.