Iva Pekárková: Nebezpečný bar pro motýly?
Je to moc hezká rostlina a krásně voní. Komule Davidova (Buddleia davidii) pochází ze západní Číny a do Evropy ji zřejmě jako první poslal francouzský misionář baskické národnosti Armand David v roce 1869. Do Anglie pronikla o nějakých dvacet let později. Jak na kontinentu, tak na britských ostrovech si brzo získala oblibu jako okrasný keř.
Čtěte také
Komuli Davidově, tak jako několika dalším druhům rodu Buddleia, se říká „motýlí keř“. Lidé si všimli, že motýli na jejím dlouhém latovitém květenství s oblibou tráví celé hodiny. Tam, kde je motýlů dostatek, může být motýly doslova obsypaná.
To vedlo k domněnce, že nektar v jejích květech obsahuje drogu působící na motýly. Dokonce motýly vysedávající na komuli přirovnávali k lidem závislým na cracku.
Tahle hypotéza dále praví, že motýli, omámení drogou, už nedokáží doletět na rostliny, kterými se živí jejich housenky, nakladou vajíčka na komuli – a housenky, pokud se vylíhnou, krátce nato zahynou. Komuli skutečně nežerou housenky žádných evropských ani severoamerických motýlů.
Čtěte také
Podle výzkumů to ale vypadá, že komule motýly ničím nezdroguje, jen má spoustu kvítků poskytujících výživný nektar, a tak se motýlům vyplatí na ní trávit spoustu času.
Je to spíš švédský stůl se sytým jídlem, kterého se motýli nažerou a, pravda, někdy už skutečně nedokážou doletět na rostlinu, která chutná jejich housenkám. Zahrádkářům se doporučuje pěstovat poblíž komule i jiné, pro housenky výživnější rostliny.
Hypotéza zdrogovaných motýlů byla odsunuta do kategorie městských legend. Na rozdíl od lidí motýli zřejmě nemohou získat závislost na drogách.
Čím komule motýly láká?
Není ostatně divu, že komule takové legendy inspiruje. V mnoha evropských městech se z ní stal rumištní plevel. Najdete ji na každé zpustlé parcele, u vlakových tratí, na zarostlých dvorcích.
Přežije sucho i záplavy. Dokáže se uchytit v každé štěrbině a má v oblibě omítku, kterou ničí. Londýnské dráhy jí vyhlásily válku, zatím nepříliš úspěšnou.
Čím komule motýly láká? Série vědeckých experimentů provedených za pomoci babočky paví oko, jednoho z nejběžnějších evropských motýlů, jehož housenky milují kopřivu dvoudomou, ukázala, že babočky výtečný zdroj potravy rozpoznají pomocí čichu i zraku.
Čichové vjemy tu hrají významnější roli (největší lákadlo je vůně epoxidu oxoizoforonu) a nejvíc babočky naláká kombinace obou těchto vjemů. Vůně také působí na delší vzdálenost. Za ideálních povětrnostních podmínek může motýl ucítit medovou vůni komule ze vzdálenosti dvou nebo tří kilometrů.
A v okrajových čtvrtích Londýna se na každém kilometru nachází mnoho jedinců komule Davidovy. Švédské stoly pro motýly jsou celé léto prostřené. Jen motýlů se letos nedostává, pravděpodobně to způsobilo sucho.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
