Alžběta Janáčková: Hledala jsem štěstí všude jinde, jen ne v sobě
Filmová producentka Alžběta Janáčková dlouho žila s pocitem, že život musí mít jasný scénář: vztah, svatbu, děti a správně načasované milníky. Největší tlak přišel kolem pětatřiceti, kdy její mladší sourozenci a přátelé začali zakládat rodiny. „Mně přišlo, že každý týden mi někdo oznamuje, že čeká dítě. A ze začátku to bylo hrozně bolestivé,“ přiznává v rozhovoru s Ivanou Veselkovou v novém díle série Klub 40.
Touha po dítěti ji přivedla až k zamrazení vajíček a později na reprodukční kliniku. Zkušenost s hormonální stimulací, opakovaným čekáním a nejistotou pro ni ale byla psychicky i fyzicky velmi náročná.
Právě tady se podle Janáčkové ukázalo, že její celoživotní výkonové nastavení nefunguje ve všech oblastech stejně. „Já jsem fakt asi dvacet let žila v neustálý křeči, že něco musí bejt,“ popisuje.
Čtěte také
Dnes stále doufá, že se matkou stane, ale už nepovažuje tuto možnost za jedinou podmínku smysluplného života. Pokud to vyjde, bude ráda. Pokud ne, dokáže si představit i jinou cestu.
Proměnil se tím i její pohled na sebe samu. „Já jsem hledala štěstí všude jinde, jenom ne v sobě,“ přemýšlí.
Přestože nemá všechno, co si kdysi představovala, říká, že se dnes cítí nejlépe v životě. Nechtěla by se vrátit do mladšího věku, pokud by se zároveň musela vrátit i k tehdejšímu vnitřnímu tlaku a nespokojenosti.
Čtyřicítka pro ni proto není jen připomínkou času, který běží, ale také chvílí, kdy se učí méně věci rvát silou, víc přijímat nejistotu a hledat vlastní představu o tom, co je pro ni skutečně důležité.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
