Smrt je pro tvůrce k ničemu, protože její zkušenost nevyužije, myslí si režisér Karel Smyczek

Je radost hrát zvláštní a vyšinuté postavy. Obyčejní lidé, to jsou mnohem těžší role, myslí si Liška

• Upravit
• Smazat

„Myslím si, že nejsem pracovitý,“ říká host páteční Osobnosti Plus, herec Pavel Liška a dodává se svou hereckou svébytností, že líný ovšem také není: „Jestli prokrastinuji? Včera jsem si zrovna hledal tohle slovo ve slovníku. Pořád něco oddalovat, a pak to udělat správně. To myslím, že dělám.“

„Když máte své děti, jsou vaše. Když si vybíráte dítě do filmu, je to něco jiného. Můžete se rozhodnout sám o tom, které chcete. Paradoxně to své byste si nevybrali,“ říká režisér a host Osobnosti Plus Karel Smyczek.

Podle režiséra je možné se práci s dětmi „na place“ naučit, je k tomu ale potřebná trpělivost. Když popisuje scény, ve kterých bylo nutné dítě nebo teenagera rozplakat, propojuje téma úzce s mentalitou dítěte a s vlivem herecké zkušenosti v jeho běžném životě.

„Scény s pláčem hrají děti většinou rády, protože cítí, že jde o herecký výkon, který není úplně běžný. A mají pocit toho, že jsou středem pozornosti,“ říká a dodává:

„S tímto je spojený ovšem jiný problém. Když hrají holčičky nebo chlapečci maličkou roli a objeví se někde, myslí si, že z nich budou herci. Vždy říkám rodičům, aby to hlídali. Potom je třeba dítě ve třídě a paní učitelka řekne: ‚Tak pojď na stupínek, ty naše filmová hvězdo.‘ Děti v tom nejsou tedy vždy vlastní vinou. Nejsou to většinou náfukové.“

Bezprostřednost versus talent

Smyczek přitom vzpomíná na úskalí své vlastní dětské herecké kariéry: „Pamatuji si, když jsem byl na základní škole, že jsem ve Slaném běžel pět kroků přes trávu a slyšel jsem za sebou: ‚To je ten Smyczek, co když hraje ve filmu. Myslí si, že tady může běhat po trávníku.‘ Je tu jednoduše nebezpečí, že se k tomu dítě upne a v období puberty se ukáže, že bezprostřednost, o které se domnívá, že je talent, ztratí.“

Práce s dětmi vyžaduje trpělivost.
Karel Smyczek

Vše se ukládá

Karel Smyzcek v nedávné době prodělal těžkou nemoc, která ho na čas připravila o možnost vyjadřování se slovy. Zkušenost ho ničím neobohatila a žebříček hodnot mu nepozměnila, přesto ke svému vyjádření k tomu dodává:

Lidem je třeba říkat na konci života pravdu, aby svým časem nemrhali, říká Marie Svatošová

• Upravit
• Smazat

„Jsem zastánkyní šetrného sdělování pravdy. Na konci života je čas hodně vzácný. Člověk může ještě hodně pokazit, propásnout, nebo nestihnout,“ říká lékařka, publicistka a zakladatelka vůbec prvního českého hospicu a následně řady dalších, Marie Svatošová.

„Do člověka, který tvoří a má tvořit, se ukládá všechno, proto to možná k něčemu dobrému bylo. Woody Allen říká, že se nebojí smrti, ale raději by u toho nebyl. Pro tvůrce je vůbec smrt věc na prd, protože po ní už svou zkušenost nevyužije,“ říká bez ironické nadsázky režisér a dodává ke své nemoci:

„Zajímavá byla daleko více cesta zpět, po všech nepříjemnostech, a krásná rodina, která potom funguje jako velmi zásadní věc v životě.“ 

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s Karlem Smyzckem. Moderátorka se bude dále ptát, jak se člověk učí znovu mluvit a vyslovovat. Režisér také zmíní svůj denní rozpis, akční domácnost se svou dobrodružnou a činnou ženou, nebo to, proč je pro něj čas darem i nátlakem.