Smrt je pro tvůrce k ničemu, protože její zkušenost nevyužije, myslí si režisér Karel Smyczek

1. listopad 2018
Režisér Karel Smyczek

Jako režisér se vždycky aspoň na pár vteřin herecky mihne ve svých filmech. Jako malý byl ale skutečný dětský herec. Proč se jeho doménou nakonec staly spíš dětské filmy? A jak mu život změnila těžká nemoc? 

Je radost hrát zvláštní a vyšinuté postavy. Obyčejní lidé, to jsou mnohem těžší role, myslí si Liška

Herec Pavel Liška

„Myslím si, že nejsem pracovitý,“ říká host páteční Osobnosti Plus, herec Pavel Liška a dodává se svou hereckou svébytností, že líný ovšem také není: „Jestli prokrastinuji? Včera jsem si zrovna hledal tohle slovo ve slovníku. Pořád něco oddalovat, a pak to udělat správně. To myslím, že dělám.“

„Když máte své děti, jsou vaše. Když si vybíráte dítě do filmu, je to něco jiného. Můžete se rozhodnout sám o tom, které chcete. Paradoxně to své byste si nevybrali,“ říká režisér a host Osobnosti Plus Karel Smyczek.

Podle režiséra je možné se práci s dětmi „na place“ naučit, je k tomu ale potřebná trpělivost. Když popisuje scény, ve kterých bylo nutné dítě nebo teenagera rozplakat, propojuje téma úzce s mentalitou dítěte a s vlivem herecké zkušenosti v jeho běžném životě.

„Scény s pláčem hrají děti většinou rády, protože cítí, že jde o herecký výkon, který není úplně běžný. A mají pocit toho, že jsou středem pozornosti,“ říká a dodává:

Režisér, scenárista a herec Karel Smyczek působil v oboru už v dětství, kdy ho v devíti letech poprvé obsadil do role ve filmu Holubice František Vláčil. V roce 1975 absolvoval režii na FAMU snímkem Kapři pro Wehrmacht, o čtyři roky později debutoval filmem Housata. Od devadesátých let se věnoval především tvorbě televizních seriálů. Mezi výrazné snímky jeho režijní práce patří film o takzvaných fotbalových vlajkonoších Proč?, pohádka Lotrando a Zubejda nebo kultovní komedie ze školního lyžařského zájezdu Sněženky a machři.

„S tímto je spojený ovšem jiný problém. Když hrají holčičky nebo chlapečci maličkou roli a objeví se někde, myslí si, že z nich budou herci. Vždy říkám rodičům, aby to hlídali. Potom je třeba dítě ve třídě a paní učitelka řekne: ‚Tak pojď na stupínek, ty naše filmová hvězdo.‘ Děti v tom nejsou tedy vždy vlastní vinou. Nejsou to většinou náfukové.“

Bezprostřednost versus talent

Smyczek přitom vzpomíná na úskalí své vlastní dětské herecké kariéry: „Pamatuji si, když jsem byl na základní škole, že jsem ve Slaném běžel pět kroků přes trávu a slyšel jsem za sebou: ‚To je ten Smyczek, co když hraje ve filmu. Myslí si, že tady může běhat po trávníku.‘ Je tu jednoduše nebezpečí, že se k tomu dítě upne a v období puberty se ukáže, že bezprostřednost, o které se domnívá, že je talent, ztratí.“

Práce s dětmi vyžaduje trpělivost.
Karel Smyczek

Vše se ukládá

Karel Smyzcek v nedávné době prodělal těžkou nemoc, která ho na čas připravila o možnost vyjadřování se slovy. Zkušenost ho ničím neobohatila a žebříček hodnot mu nepozměnila, přesto ke svému vyjádření k tomu dodává:

Lidem je třeba říkat na konci života pravdu, aby svým časem nemrhali, říká Marie Svatošová

Marie Svatošová

„Jsem zastánkyní šetrného sdělování pravdy. Na konci života je čas hodně vzácný. Člověk může ještě hodně pokazit, propásnout, nebo nestihnout,“ říká lékařka, publicistka a zakladatelka vůbec prvního českého hospicu a následně řady dalších, Marie Svatošová.

„Do člověka, který tvoří a má tvořit, se ukládá všechno, proto to možná k něčemu dobrému bylo. Woody Allen říká, že se nebojí smrti, ale raději by u toho nebyl. Pro tvůrce je vůbec smrt věc na prd, protože po ní už svou zkušenost nevyužije,“ říká bez ironické nadsázky režisér a dodává ke své nemoci:

„Zajímavá byla daleko více cesta zpět, po všech nepříjemnostech, a krásná rodina, která potom funguje jako velmi zásadní věc v životě.“ 

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s Karlem Smyzckem. Moderátorka se bude dále ptát, jak se člověk učí znovu mluvit a vyslovovat. Režisér také zmíní svůj denní rozpis, akční domácnost se svou dobrodružnou a činnou ženou, nebo to, proč je pro něj čas darem i nátlakem.

Spustit audio
autoři: Lucie Vopálenská, Kateřina Chvátalová

Související