Chtěl jsem být rockový muzikant, říká Ondřej Havelka

11. říjen 2018
Ondřej Havelka

„Hrál jsem na elektrickou kytaru a toužil jsem se stát rockovým hudebníkem,“ říká o sobě čtvrteční host Osobnosti Plus, Ondřej Havelka.

„Na DAMU jsem šel studovat hlavně proto, že jsem se chtěl dostat do divadla Studio Ypsilon. To byl jediný a naprosto jasný důvod,“ dodává hudebník a herec, který o tuto profesi původně nestál.

„Studio Ypsilon jsem poznal díky tomu, že jezdilo hostovat do Prahy a naprosto mě tehdy oslovilo. Samozřejmě jednou z domén tohoto divadla bylo i muzicírování, které je jeho strašně důležitou složkou. Herci tu interpretovali swingové písničky a dělali z toho klauniády. To mě strašně bavilo. Miloval jsem je tolik, že jsem s nimi chtěl být, ale neměl jsem odvahu zaklepat na dveře a přihlásit se tam třeba jako kulisák. Tak jsem se přihlásil na herectví,“ vzpomíná Havelka.

Režisér, herec, zpěvák, tanečník a scenárista Ondřej Havelka se narodil 10. října 1954 v Praze. Po studiích na DAMU působil šest let v pražském Studiu Ypsilon. Je uměleckým ředitelem a zároveň frontmanem orchestru Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, zaměřeného na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století.

Kopání hrobu

Jako režisér se Havelka snaží vystopovat i v tragických a smutných momentech směšné nebo komické okamžiky. Dokumentuje, že podobné chvíle nachází i v životě.

Na jevišti do mě vstupuje duch exhibicionismu, v civilu jsem ale introvert a melancholik.
Ondřej Havelka

„Všichni jsme milovali naši fenku, a když zemřela, bylo to velice smutné,“ vypráví příběh spojený se smrtí svého psa. „Její pohřeb jsem pojal velkoryse a sbíjel jsem pro ni rakev. Byla to dobrmanka, tedy rakev byla docela velká. Pak jsem kopal hrob na zahradě. Bylo to na venkově, a protože jsem se dozvěděl, že mělké hroby vyhrabávají kanci, udělal jsem ho poctivý a strašně hluboký. Házel jsem hlínu na všechny strany, takže byl nakonec nepřístupný. Dopravte ale tu strašně velkou rakev do takového hrobu…

Bylo to hrozně krkolomné, všichni jsme se u toho potáceli. Nakonec jsem si vzpomněl, že se to dělá s pomocí klacků, pod kterými se provléknou popruhy a na těch se rakev spouští. Když jsme ji konečně spouštěli, to už padla tma a všichni byli strašně smutní a dojatí, naše dcera, které bylo tehdy devět let, se podívala na celou akci a prohlásila: ‚Aha. Tak tady je zakopaný pes‘.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se například o velmi nákladném filmovém projektu, který Ondřej Havelka chystá.

Spustit audio
autoři: Barbora Tachecí, Kateřina Chvátalová

Související