Železný: Možná už by mě rozhovory s politiky dnes nebavily. Umí se čím dál lépe vyvlékat z otázek

V zimě to budou tři roky od chvíle, kdy Jakubovi Železnému oznámili, že končí v hlavní zpravodajské relaci. „Já jsem opravdu potřeboval zpomalit, zdravotně jsem na tom nebyl úplně ideálně. Ale bylo to pro mě překvapení. Bral jsem to jako fakt. Co s tím člověk může dělat?“ vzpomíná.

Čtěte také

Hanzelová: Zrušení poplatků je krok k získání kontroly nad médii. Na Slovensku to bylo stejné

„Už nejsem v hlavním vysílacím čase na obrazovce, což je určitá prestižní role, nebudu tvrdit, že ne,“ připouští. „Ale není to ztráta. Protože ztráta implicitně znamená, že jste o něco přišel a trápí vás to. Mě to fakt netrápí. Cítím trochu nostalgii, ale ne lítost.“

Práce na Historii CS ho baví a těší jo, že spolu s dramaturgy může tvořit kvalitní obsah. A někdy ho historie dovede až do dnešní doby. 

„Když jsme dělali pořad o 35 letech ODS, řešili jsme, zda pozvat, nebo nepozvat Václava Klause. A já jsem říkal, že ho tam musíme být, to by jinak bylo, řečeno Cimrmanem, jako Hamlet bez Hamleta. A tak jsme s ním dělali rozhovor a mám pocit, že tam byly momenty, kdy to mělo přesah do současnosti. To mě samozřejmě bavilo,“ přibližuje.

Nervozita a přání

Politika za poslední roky zhrubla, všímá si Železný. „Myslím, že za pár let už bude způsob komunikace skrze rozhovor politika s moderátorem téměř minulostí. Protože oni pochopili, že skrze sítě a podcasty, které si mohou vyrobit doma na koleně, je to pro ně mnohem výhodnější,“ hodnotí.

Čtěte také

Filozof o poplatcích: Nezávislá veřejnoprávní média v ceně tří piv? To není špatné, sám to platím

Obtížnější se stává i položit správnou otázku. Politici se totiž naučili neodpovídat. „On se dokáže vyvléknout, dokáže říct trochu něco jiného… Tohle umí čím dál lépe,“ míní. 

I proto se podle něj rozhovor s politikem stane zvláštností, jako když dnes někdo čte papírové noviny. „Já to občas v kavárně dělám. Ale mám pocit, že lidé se na mě dívají divně. Proč držím kus papíru, když oni si to samé hledají na mobilu?“ popisuje a dodává: 

„Nejsem si jistý, jestli bych měl (chuť vrátit se do zpravodajství, pozn. red.). Možná už by mě to nebavilo. Možná bych si řekl, že sice můžu položit sebelepší otázku, ale politik mi z ní stejně uteče.“

Do médií přesto stále nastupují mladí žurnalisté a Železný je v České televizi mentoruje. „Působí tu dvě protichůdné síly. Jedna je natěšenost těch, co začínají, to jsme zažívali všichni. Na druhé straně je něco jako obava, abych neudělal chybu, aby mi nadřízený neřekl, že otázka se má položit tak, aby nikdy nikde nikdo…“ odkazuje na proměnu atmosféry ve veřejnoprávních médiích.

Čtěte také

Občané jsou naším zákazníkem i skutečným šéfem. Ne politici, popisuje ředitelka Švédského rozhlasu

Vládní koalice se totiž chystá včlenit financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet. „Je logické, že v médiích budí spíš nervozitu, když chce koalice zrušit koncesionářské poplatky a zestátnit veřejnoprávní média,“ říká a odmítá argument, že v západní Evropě je to funkční model. 

„Myslím, že země, s nimiž se máme co porovnávat, jsou ve Visegrádském prostoru, to znamená Slovensko, Maďarsko, Polsko. A jsou tam média veřejné služby výkladní skříní demokratických médií? Nejsem si úplně jist,“ zdůrazňuje.

Přesto má Jakub Železný naději. „Strašně moc si přeju, aby ta část společnosti, která ví, že patříme na Západ k demokratickému světu, byla stále silnější a byla schopná přesvědčit i ten zbytek, že je dobré stát na té správné straně. Věřím, že nás takových, kteří víme, kam tahle země patří, je víc než těch druhých,“ uzavírá.

Na jakou otázku by se dnes politiků ptal? Poslechněte si Osobnost Plus.