Eva Turnová: Pochod indiánů
Nedávno jsem na půdě našla notýsek od mistra Kamenáře, který u nás v domě vedl hodiny gymnastiky pro mladé dívky. Každé cvičení jsme zahajovaly spikleneckým: „Jdeme za zdravím, štěstím, uměním a krásou“ a už tenkrát jsme tušily, že jde o první seznamku s jógou.
Do notýsku jsme si kreslily panáčky ve správném dýchacím postoji a před koncem cvičení jsme zhasly a plížily se podél stěn v improvizačním transu na jemnou hudbu z gramofonu.
Samozřejmě že pro klid příbuzenstva se na Vánoce nacvičovala taneční pásma, jako „Rej bambulí“, „Husí zobáčky“ nebo „Pochod indiánů“.
Čtěte také
S kamarádkou Katkou jsme každý pohyb vnímaly psychosomaticky, a když jsme mistra Kamenáře opouštěly, přísahaly jsme si, že nikdy neztloustneme ani neonemocníme.
Z úvodní formulky bylo slovo „štěstí“ nejzáhadnější, a tak jsme si slíbily, že se budeme o jeho dosahování informovat. Když měla jedna dojem, že už má štěstí na dosah, napsala té druhé pohled.
„Štěstí je, že vydržíš s klukem hodinu mlčet.“
„Štěstí je vypít sklenici vína na ex a dělat, že nic.“
„Štěstí je porodit dítě.“
„Štěstí je, že tě někdo pochopí a přijme.“
Čtěte také
Katka mezitím vybudovala firmu a napsala několik románů, takže pohledů ubývalo.
Před pár lety mi po dlouhé době přišel obrázek a na něm řada kráčejících Apačů.
Co to bude tentokrát? Štěstí je ujít tisíc kiláků? Zakopat válečnou sekyru?
„Tak si představ, že mám tu nejhorší nemoc. Nádory na prsu prý vypadaj jako pochodující indiáni. Ještě že ne jako rej bambulí nebo husí zobáky. Drž mi palce. Štěstí, že tě mám.
P.S.: Teď rozhodně neztloustnu.“
Jak si tahle výjimečná, pragmatická, ale zároveň citlivá bytost, nabitá studiem Junga a kvantové fyziky, poradí s pětiprocentní nadějí na přežití? Katka zahájila klasickou léčbu, ale v jednu chvíli se jí zjevil duch havrana, což pochopila jako znamení, a odjela do Amazonie.
Podrobí se nejdřív tradičním indiánským detoxikačním kúrám, chemoška počká.
Brzy přišla zpráva: „Je to celkem záhul. Přišla jsem na spoustu věcí. Že přijmout s pokorou, co nejde změnit, je největší vysvobození. Že čím víc člověk něco odmítá, tím větší je tlak na to, aby si tím prošel. (Akorát se mi někdy zdá, že jsem to vyfasovala za všechny.) Ale myslím, že si to tu prodlužuju. Vnímám každou svoji buňku, smrt vnímám jako iluzi. Na tu honičku za štěstím se na chvíli vykašlu, jo? Anebo ne.
Štěstí je ráno se probudit a vidět stromy.“
To štěstí měla Katka ještě rok, pak už ne. Často si uvědomuju, že my ho pořád máme.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
