Eva Turnová: Jazyková úprava
Na korekturu Turnového háje 12 mi někdo doporučil paní Irenku ze sousední vesnice. „Paní Irenka je poklad. Bere si sto padesát korun za normostranu, ale stojí to za to,“ řekla mi známá.
Irenka nejdřív opravovala jen čárky a překlepy. Jenže těch bylo za stopade na stránku asi málo, a tak se pustila do uvozovacích sloves, která jí připadala málo literární. Ve sloupku Zátiší s Datlem se místo obyčejného řekl objevilo:
Čtěte také
„To kouzlo je pryč, promiň,“ hlesla jsem teskně.
„Nevadí,“ opáčil John smířlivě.
Pak přišly na řadu spojovací výrazy. Z obyčejného „a“ bylo „pročež“ a z „potom“ zase „načež“. Začala jsem mít pocit, že Turnový háj napsal Alois Jirásek.
Ve sloupku Absolutní přítomnost jsem popisovala, jak mi začíná vynechávat paměť, a skončila větou: „Chci to napsat kamarádce. Ale které?“
Irenka z toho nejdřív udělala: „Chci to napsat kamarádce. Leč které?“ Ve druhém kole větu přepsala na: „Chci to napsat kamarádce Lindě.“ V bublině stálo: „Čtenář si zaslouží vědět, o kterou kamarádku jde.“
Čtěte také
Nakonec se pustila do Pana Důla, textu o arogantním technikovi, který přišel kvůli vodoměru. To už mi zavolala.
„On se opravdu jmenoval Důl?“
„Ne, jmenoval se Karel Kokeš.“
„Ale v textu je Důl. To zní poněkud hanlivě.“
„Ano, to je schválně.“
„Nemohl by se jmenovat raději pan Spol?“
„Co je Spol?“
Čtěte také
„Spolehlivý.“
„Nemohl.“
„Dál píšete, že byl arogantní. Nemohl být prostě jen unavený?“
„Mohl, ale dost mě dusil.“
„Z textu také není patrné, zda mu byla nabídnuta káva.“
„Nebyla.“
„No, tak vidíte, možná to celé začalo spíš u vás. A taky by stálo za zmínku, že práce technika je fyzicky i psychicky náročná. Normálně doma takhle asi nemluví.“
„Neměl by tak mluvit nikde,“ hlesla jsem.
„Jako autorka nějakého fejetonu nemůžete vědět, co postava doopravdy prožívá,“ opáčila Irena.
Večer mi přišla poslední bublina:
„Na konci vašeho textu píšete, že Karel řekl: ‚Ty futra máte umístěný úplně blbě.‘ Tuto větu prosím vyškrtnout. Do futra se prý vůbec nepraštil. Kokešová.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
