Libor Dvořák: Bělorusko před volbami
Ještě nikdy Bělorusové neočekávali prezidentské volby ve své zemi s takovou dychtivostí jako letos.
Důvod je jasný – ať už to tentokrát dopadne jakkoli, trůn se pod Alexandrem Lukašenkem zřetelně otřásl a všemocný diktátor zcela evidentně slábne.
Čtěte také
Dobře to říká ukrajinský kolega Vitalij Portnikov. „O nezbytnosti změny státní moci v Bělorusku najednou začali mluvit i ti, kdož dřív neměli ani ponětí, že moc by se snad mohla změnit. Otázka vlastně ani nespočívá v tom, zda Lukašenko volby vyhraje, či ne – my přece všichni dobře víme, že tohle žádné volby nejsou, protože od roku 1994 v Bělorusku žádné volby neproběhly.
Jde spíš o to, co se stane po jeho dalším neslavném vítězství,“ soudí Portnikov a jde mu především o to, jak staronový prezident naloží nejdřív s případnými lidovými protesty a poté se svými hlavními oponenty.
Lukašenko na cestě k neslavnému vítězství
Že se běloruským prezidentem i přes veškerý opoziční rozruch posledních týdnů hlavně kolem Svjatlany Cichanouské opět stane Lukašenko, je téměř jisté už z průzkumů veřejného mínění (i když se na ně zejména v takové zemi, jako je Bělorusko, nikdy do důsledku spolehnout nemůžeme a musíme počítat i s tím, že mohou být manipulativní).
Čtěte také
Nicméně: Lukašenko má podle jednoho průzkumu jistých 30 až 35 procent hlasů, podle dalšího 60 až 65 procent a podle toho nejoptimističtějšího dokonce 73 procent. To Svjatlana Cichanouská se může pochlubit jen sedmi a půl procenty, zatímco další tři protikandidáti se vůbec pohybují kolem jediného procenta, a nemá tedy smysl je brát v potaz. Takže z hlediska kupeckých počtů se vše zdá být jasné.
Mlčící většina
Podle halasu protestních hlasů z poslední doby se poměr sil zdál jistě jiný, lepší ve prospěch Cichanouské. Musíme si ale uvědomit, že jacíkoli oponenti jsou vždy důraznější, a naopak: příslovečná mlčící většina opravdu mlčí a své si tiše řekne až u volebních uren. Jistě přitom není třeba zdůrazňovat, že ona mlčící většina zpravidla bývá konzervativní a nerada mění zaběhané pořádky bez ohledu na to, jaké jsou.
A tak přestože se v pondělí ze všeho nejspíš dočkáme stvrzení dalšího Lukašenkova prezidentství, mnozí si stejně kladou otázku, co s Běloruskem bude, až „baťka“ z tamní politické scény z jakéhokoli důvodu zmizí. Že to nebude jednoduchý proces, dosvědčuje jeho výrok v nedávném rozhovoru s ukrajinským novinářem Dmitrijem Gordonem: „Sám sebe si mimo prezidentský úřad neumím představit.“
Ve stejném rozhovoru ovšem na otázku, jestli by chtěl v této funkci vidět svého dnes 16letého syna Nikolaje, stejně upřímně odpověděl: „Ne. Zaprvé to není pro něj a za druhé je příliš opoziční. Když cokoli uděláme špatně, tvrdě nás kritizuje.“ Další běloruský vývoj bude zkrátka hodně zajímavý – obzvlášť když má Lukašenko opozici i přímo ve vlastní rodině.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Libor Dvořák: Poselství prezidenta Běloruska Alexandra Lukašenka
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko přednesl před oběma komorami Parlamentu každoroční poselství o stavu země.
-
Vagnerova armáda v Bělorusku? Možná o tom Lukašenko věděl dopředu, spekuluje Novaja Gazeta
Bělorusko čekají prezidentské volby, které mají být 9. srpna. Ve středu vzbudila velkou pozornost informace o tom, že běloruské orgány zadržely 33 ruských žoldnéřů.
-
Libor Dvořák: Soupeři Lukašenka nebyli připuštěni k prezidentským volbám v Bělorusku
Před jakýmikoli prezidentskými volbami v jakékoli zemi začíná být volební kampaň nejzajímavější poté, co je uzavřena registrace kandidátů a jejich jména jsou známa.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.