Libor Dvořák: Bělorusko před volbami

Důvod je jasný – ať už to tentokrát dopadne jakkoli, trůn se pod Alexandrem Lukašenkem zřetelně otřásl a všemocný diktátor zcela evidentně slábne.

Čtěte také

Libor Dvořák: Situace opozičních politiků v Bělorusku před prezidentskými volbami

Dobře to říká ukrajinský kolega Vitalij Portnikov. „O nezbytnosti změny státní moci v Bělorusku najednou začali mluvit i ti, kdož dřív neměli ani ponětí, že moc by se snad mohla změnit. Otázka vlastně ani nespočívá v tom, zda Lukašenko volby vyhraje, či ne – my přece všichni dobře víme, že tohle žádné volby nejsou, protože od roku 1994 v Bělorusku žádné volby neproběhly.

Jde spíš o to, co se stane po jeho dalším neslavném vítězství,“ soudí Portnikov a jde mu především o to, jak staronový prezident naloží nejdřív s případnými lidovými protesty a poté se svými hlavními oponenty.

Lukašenko na cestě k neslavnému vítězství

Že se běloruským prezidentem i přes veškerý opoziční rozruch posledních týdnů hlavně kolem Svjatlany Cichanouské opět stane Lukašenko, je téměř jisté už z průzkumů veřejného mínění (i když se na ně zejména v takové zemi, jako je Bělorusko, nikdy do důsledku spolehnout nemůžeme a musíme počítat i s tím, že mohou být manipulativní).

Čtěte také

Libor Dvořák: Dění v Bělorusku se před prezidentskými volbami vyhrocuje

Nicméně: Lukašenko má podle jednoho průzkumu jistých 30 až 35 procent hlasů, podle dalšího 60 až 65 procent a podle toho nejoptimističtějšího dokonce 73 procent. To Svjatlana Cichanouská se může pochlubit jen sedmi a půl procenty, zatímco další tři protikandidáti se vůbec pohybují kolem jediného procenta, a nemá tedy smysl je brát v potaz. Takže z hlediska kupeckých počtů se vše zdá být jasné.

Mlčící většina

Podle halasu protestních hlasů z poslední doby se poměr sil zdál jistě jiný, lepší ve prospěch Cichanouské. Musíme si ale uvědomit, že jacíkoli oponenti jsou vždy důraznější, a naopak: příslovečná mlčící většina opravdu mlčí a své si tiše řekne až u volebních uren. Jistě přitom není třeba zdůrazňovat, že ona mlčící většina zpravidla bývá konzervativní a nerada mění zaběhané pořádky bez ohledu na to, jaké jsou.

A tak přestože se v pondělí ze všeho nejspíš dočkáme stvrzení dalšího Lukašenkova prezidentství, mnozí si stejně kladou otázku, co s Běloruskem bude, až „baťka“ z tamní politické scény z jakéhokoli důvodu zmizí. Že to nebude jednoduchý proces, dosvědčuje jeho výrok v nedávném rozhovoru s ukrajinským novinářem Dmitrijem Gordonem: „Sám sebe si mimo prezidentský úřad neumím představit.“

Libor Dvořák|foto:Věra Luptáková,Český rozhlas

Ve stejném rozhovoru ovšem na otázku, jestli by chtěl v této funkci vidět svého dnes 16letého syna Nikolaje, stejně upřímně odpověděl: „Ne. Zaprvé to není pro něj a za druhé je příliš opoziční. Když cokoli uděláme špatně, tvrdě nás kritizuje.“ Další běloruský vývoj bude zkrátka hodně zajímavý – obzvlášť když má Lukašenko opozici i přímo ve vlastní rodině.

Autor je komentátor Českého rozhlasu