Příběh Jugoslávie aneb Nejkrásnější tvář socialismu i Josip Tito
Jugoslávie byl stát, který byl na mapě Evropy jen 85 let – navíc s přestávkou v době 2. světové války. Změnil se v monarchii, v autoritativní socialistickou federaci. Zažil dobu slávy i relativní prosperity, těžil ze své pozice rozkročené mezi Východem a Západem. Paradoxně nepřežil přechod k demokracii a decentralizaci. Jaká byla Titova Jugoslávie?
Čtěte také
Jugoslávie vznikla – v těsném závěsu za Československem – ke konci roku 1918, a to jako první společný stát Slovanů na Balkáně. Spouštěcím mechanismem byl konec 1. světové války a rozpad habsburské monarchie.
O politickém sjednocení Slovanů v jihovýchodní Evropě se uvažovalo už v 19. století, ale byla to spíš záležitost vzrušených debat v bělehradských, lublaňských nebo záhřebských kavárnách. Inspirace v Evropě tu byla – intelektuálové na Balkáně chtěli „navazovat“ na sjednocení Německa a Itálie.
Nestabilní monarchie
Meziválečná Jugoslávie vznikla jako Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Podobně jako v případě Československa se ukázalo, že národy Jugoslávie nespojuje žádná obecně sdílená státní, natož národní idea.
Čtěte také
Natož pak obecně sdílené přesvědčení, že má vzniknout jednolitý jugoslávský národ. Největší naděje v tomto směru vkládali do nového státu Srbové, což mělo své následky v budoucnosti.
Vládnoucí dynastií byla srbská královská rodina a nejvýrazněji se na podobě meziválečné Jugoslávie podepsal Alexandr I. Karađorđević. Ten byl ovšem zastřelený při atentátu v Marseille 9. října 1934 makedonsko-bulharským nacionalistou.
Odnesl to i jeho hostitel, francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Bylo to jakési Sarajevo číslo dvě. Jedna z velmi temných událostí první poloviny 30. let. Pevnost a síla Jugoslávie se – i jako protiváha vzmáhajícího se fašismu a nacismu v Evropě – ukázala jako iluze. Válečný úder o sedm let později srazil oslabenou zemi na kolena.
Chorvatský stát za cenu teroru
Léta 2. světové války pak historii a vzájemné vztahy národů Jugoslávie hluboce a osudově poznamenala. 6. dubna 1941 začala luftwaffe bez vyhlášení války bombardovat Bělehrad. Důsledky byly zničující, půlka města byla v ruinách.
Čtěte také
Do Srbska napochodovaly nacistické jednotky a země se byla v řádu dnů nucena vzdát. Chorvatsko ale dostalo možnost takzvaně samostatné existence, trochu ve stylu Slovenského státu.
Chorvatsku a nemalé části Bosny ale začala vládnout teroristická skupina Ustašovců, pronacistické strany krvavě pronásledující Srby a Židy. V zásadě další existenci Jugoslávie zabezpečila až komunistická ideologie, kterou v zemi přivedl k moci Josip Broz Tito.
Zachránce Tito
Byl to svého času zřejmě nejslavnější evropský partyzán, který se pak navíc stal předsedou vlády i prezidentem. Po otci Slovinec, po matce Chorvat, rodák z chorvatsko-slovinských hranic.
Čtěte také
Přesvědčený komunista – sice uznávající Moskvu, ale se samostatným myšlením a politickou odvahou. Titova autorita byla autentická, a bylo to i tím, že se neobklopoval za každou cenu patolízaly, i když i těch bylo asi dost.
Jeho neotřesitelné postavení se brzy začalo zajídat Stalinovi, a to už v roce 1949. Takřka ze dne na den si Stalin udělal z Tita nepřítele – a po něm to opakovali loutkoví šéfové komunistických stran v celé východní Evropě.
Paradoxně právě sovětsko-jugoslávská roztržka pak dávala po celá léta Titovu režimu punc autenticity a nezávislosti. Posílilo to postavení země mezi Východem a Západem – hospodářsky i politicky.
Hrobaři Jugoslávie
Titova komunistická Jugoslávie fungovala bez větších otřesů 35 let. Dvě věci jí nakonec zlomily vaz: Titův odchod v roce 1980 a vzestup nacionalismu založeného především na křivdách z 2. světové války. A paradoxně také snaha o demokratičtější rozhodování politických reprezentací jednotlivých republik.
Čtěte také
Rok 1989 máme ve střední Evropě spojený s opojným koncem vlády komunistických stran. Pro Jugoslávii nejenom že ten rok nebyl žádným velkým přelomem, ale naopak se stal předzvěstí jugoslávské tragédie.
K zásadní roztržce – tentokrát vnitřní – došlo na sjezdu komunistů Jugoslávie v Bělehradě v lednu 1990. Nový srbský vůdce Slobodan Miloševič si zákulisními machinacemi chtěl zajistit většinu v předsednictvu jugoslávských komunistů.
V reakce na to Slovinci, a po nich i Chorvaté, ze sjezdu odjíždějí s úmyslem nejen opustit stranu, ale osamostatnit své republiky. V Evropě tehdy zřejmě nikdo netušil, že právě byla odjištěna mocenská pojistka. Stará Jugoslávie skončila a její národy se – s výjimkou Slovinců – řítili do katastrofy.
Víc nabízí čtyřdílný Příběh Jugoslávie Jana Sedmidubského, poslechněte si víc.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
