Libor Dvořák: Právě před rokem Lukašenko opět „vyhrál“ volby

9. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Běloruský prezident Alexandr Lukašenko a ruský prezident Vladimir Putin v Soči

V pondělí 9. srpna je to přesně rok, co v Bělorusku proběhly zatím poslední prezidentské volby s účastí Alexandra Lukašenka. Jak se dalo předem očekávat, běloruská ústřední volební komise za jejich vítěze prohlásila muže, který zemi nepřetržitě vládne už od roku 1994. Alexandr Lukašenko – 80 procent hlasů, čerstvá kandidátka opozice Svjatlana Cichanouská – 10 procent. Tak zněl oficiální výsledek voleb.

Čtěte také

Bělorusové tomu ovšem neuvěřili a už od loňského 9. srpna začali pořádat opravdu masové pouliční protestní akce, jaké si Alexandr Grigorjevič zřejmě neuměl představit ani v nejdivočejších snech.

Tradiční politická opozice dokázala až do této chvíle tu a tam dostat do ulic stovky, nanejvýš tisíce lidí, kdežto teď jich na největší podzimní demonstrace zejména v Minsku přicházelo až 200 tisíc. V té době se zdálo, že diktátorovy dny jsou sečteny.

Tvrdé represe

Jenže… Současný Lukašenko hraje vabank, a tak tasil brutální policejní zásahy proti demonstrantům, zastrašování vyhazovem z práce či ze školy a další metody podobných vládců víceméně kdekoli na světě.

Čtěte také

Pokud jde o zbrusu nové opoziční vůdce, buď je vytlačil do exilu jako Svjatlanu Cichanouskou či Pavla Latušku, anebo rovnou zavřel – jako svého protikandidáta Viktara Babaryku, jehož k volbám ani nepustil a uvěznil ho ještě před nimi, či charismatickou profesionální hudebnici a původně tepnu právě Babarykova štábu Maryji Kalesnikavovou. Ta minulý týden stanula před soudem, a i když verdikt ještě nebyl vyhlášen, podle zasvěcených jí hrozí až 12 let nepodmíněně.

Výsledek sadistických metod potlačování lidového vzdoru se dostavil ještě před koncem loňského roku – masové protesty ustaly a vylekaní příznivci opozice se stáhli nejdřív do okolí svých bydlišť a pak vůbec domů, kde si nanejvýš dovolí vyvěsit do okna bíločervenobílou vlajku či protirežimní heslo.

Protestní hnutí zkrátka – i podle vlastního prohlášení – skončilo v ilegalitě, z níž údajně vystoupí „v příznivějších časech“.

Když k tomu přičteme malou účinnost západních sankcí a na druhé straně odhodlání Vladimira Putina podpořit Lukašenka kdykoli a jakkoli, je aktuální stav běloruské nerovné konfrontace mezi společností a jejím problematickým prezidentem celkem jasný.

Libor Dvořák, publicista a komentátor

Ale abychom nekončili na tak pesimistické notě: mnozí nezávislí běloruští politologové poukazují na to, že Lukašenkových odpůrců a lidí, kteří pochopili, že to není mesiáš, jak si ho mnozí malovali po jeho nástupu k moci před skoro třemi desetiletími, ale závaží na krku národa, tedy že těchto lidí neustále přibývá.

Co na tom, že zatím nejsou ochotni a schopni postavit se mu s otevřeným hledím? Tento potenciál zkrátka mezi Bělorusy existuje a jednou by se mohl stát faktorem rozhodujícím.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související