Libor Dvořák: Lukašenko svými brutálními metodami potlačil demonstrace. Co bude dál?
„Vracíme se do ulic,“ zněly na počátku právě uplynulého týdne výzvy na běloruských sociálních sítích. Byla to přirozená reakce na skutečnost, že pouliční protesty v Bělorusku loni v listopadu de facto skončily a zatím se je nepodařilo ani obnovit, ani nějak významněji obměnit.
Faktem je, že k dispozici byly hned dvě příležitosti – čtvrteční 103. výročí založení nezávislého Běloruska v roce 1918, připomínané jako Den svobody, a pak sobota 27. března, původně inzerovaná jako počátek nové vlny protilukašenkovských protestů. Nezdařilo se ovšem ani jedno, ani druhé. A dlužno podotknout, že přesně tohoto vývoje – tedy absence jakékoli pouliční aktivity – se mnozí pozorovatelé a analytici obávali předem.
Čtěte také
V ulicích běloruských měst se tak prosadili příslušníci silových složek. Ti už ve středu pozatýkali několik desítek potenciálních organizátorů nějakých pochodů a totéž se opakovalo i před víkendem. Přímo v inkriminovaných dnech, tedy ve čtvrtek a v sobotu, se ovšem hlavně po Minsku v centrálních částech města místy pohybovalo víc policistů než docela normálních chodců, což působilo až tragikomicky.
Odpůrců režimu bylo ve středu hlavního města možná několik set, ale tito lidé se tu jen procházeli a nikdo z nich v rukou nedržel obvyklé bílo-červeno-bílé prapory nebo transparenty. Policie tedy mohla už během soboty spokojeně prohlásit, že „protiprávní činnost byla nulová“. Zadržených ovšem i přesto byly také v sobotu desítky.
Příliš vysoká cena
Čtěte také
Důvodů, proč se masové protesty, zastavené koncem loňského roku kvůli mrazům, ale především kvůli policejní brutalitě, zatím nedaří obnovit, je řada. Podle běloruského politologa Andreje Kazakeviče na sociálních sítích dominovala negativní rétorika typu „čeká nás jen teror a represe“ či „z toho nic nebude“. Kazakevič také upozorňuje na nové drakonické právní normy, kvůli kterým „je cena za protesty zkrátka až příliš vysoká“.
Otázkou je, jestli masové pouliční protesty opravdu jde něčím nahradit – o tom uvažují ostatně i někteří opoziční předáci. Praxe posledních tří měsíců jasně ukázala, že s vyvěšováním transparentů a vlajek z okna vlastního bytu nebo sešlostmi pár desítek lidí někde ve dvorech či v předměstských ulicích se daleko pokročit nedá.
Problémem samozřejmě je i fakt, že nejvýraznější tváře hnutí běloruského odporu, jako je Svjatlana Cichanouská, Marie Kolesnikovová nebo Viktor Babariko, jsou buď v exilu, anebo rovnou za mřížemi – a odtud se odpor domácího obyvatelstva vůči nelítostnému režimu řídí těžko. Alexandr Lukašenko se tedy (řečeno s klasikem) sice „historicky znemožnil“, ale čistě prakticky zatím vítězí. Uvidíme, na jak dlouho.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Dění v Bělorusku očima Čecha narozeného v Minsku
Rozhovor s americkým dirigentem ruského původu, který stojí v čele České filharmonie. Spolupráce Československých filmařů s kolegy z bývalé Jugoslávie.
-
Bělorusko je podle Lukašenka poslední suverénní zemí Evropy, píše Rzeczpospolita o dění na kongresu
V Minsku pokračuje druhým dnem Celoběloruský lidový kongres pro 2 700 pečlivě vybraných delegátů. Podle deníku Rzeczpospolita nevěstí atmosféra ale nic dobrého.
-
V Bělorusku je někdy diktatura mírnější, ale vždycky byl někdo známý ve vězení, popisuje tlumočnice
„Když na mě Ukrajinec mluví ukrajinsky, nepotřebuji tlumočení, překlad. Stejně jako to nepotřebuje on, když na něj mluvím bělorusky. Stejně jako si rozumí Češi a Slováci.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
