Libor Dvořák: Běloruské všelidové shromáždění skončilo

14. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Běloruský prezident Alexandr Lukašenko

V Minsku proběhlo takzvané Běloruské všelidové shromáždění, hodně připomínající někdejší sovětské stranické sjezdy. Však se také koná každých pět let, hodnotí uplynulé období a stanovuje výhledy do budoucna. Sněmování tohoto mírně rituálního orgánu doposud nevyvolávalo žádnou větší pozornost, ovšem letos tomu s ohledem na vnitropolitickou situaci bylo zcela jinak.

Největší pozornost na sebe samozřejmě strhl Alexandr Lukašenko, který – možná poněkud nečekaně – nadhodil nejdůležitější předpoklady pro svůj případný odchod z prezidentské funkce. Především je to „klid a mír v zemi, žádné protesty, žádné rozkolísávání společnosti“, a pokud chce někdo vyslovit svůj názor, odlišný od oficiálního, musí tak činit „v rámci zákona“. Jen to ještě upřesněme – přirozeně zákona lukašenkovského.

Čtěte také

Pošesté zvolený běloruský prezident také požaduje záruky, že jeho stoupenci nebudou „v případě vlády někoho jiného“ vystaveni žádnému pronásledování. Proto se rozhodl proměnit právě ukončené shromáždění v „ústavní orgán, jemuž by byla svěřena funkce stabilizátoru v přechodném období“.

Za přechodné období pak Lukašenko považuje proces přepisování současné ústavy. Ten by měl být ukončen už letos a na počátku příštího roku předložen Bělorusům ke všelidovému hlasování.

Z právě řečeného by mohlo plynout, že Lukašenko se přinejmenším zčásti dává na ústup a minimálně uvažuje o tom, jak z dnešní komplikované situace vykličkovat. Je tu ovšem důvod k obavám, že opak je pravdou. Lukašenkovi se podařilo – jistě i za pomoci mrazivého počasí – už před koncem roku běloruské pouliční protesty zcela neutralizovat a vytvořit si větší a pohodlnější manévrovací prostor.

Chybí recept

Čtěte také

A zapomínat bychom neměli ani na další dávno a dávno vyzkoušený jev: Lukašenko je na veřejnosti schopen říct cokoli, aniž by pak považoval za nutné své slovo dodržet. Naopak – vždy si počíná tak, jak v aktuální situaci sám uzná za vhodné.

Nu, a právě v této atmosféře přichází uznávaná vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská s novou strategií. Podle té demokratické síly v zemi zvítězí, jestliže budou naplněny tyto čtyři podmínky: osvobození všech politických vězňů a návrat opozičních lídrů do Běloruska, začátek rozhovorů (není ovšem řečeno, s kým chce opozice jednat), mezinárodně kontrolované prezidentské a parlamentní volby a zrod opravdu demokratického Běloruska se všemi strukturami a institucemi k tomu patřícími.

Libor Dvořák

Jako zbraně volí běloruská opozice vybízení občanů ke vstupu do nezávislých odborů, udržení bojového ducha v masách nebo šíření pravdivých informací napříč celou společností. Chybí jen jediné – recept, jak to všechno tváří v tvář autokratovi realizovat.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio