Typický třídní nepřítel a velezrádce z Jablonce nad Nisou. Příběh Ilony Bláhové rozené Holé, její sestry a jejích rodičů
„Statisícové hodnoty ve skladišti šmelináře,“ hlásal titulek v deníku, jehož název se nám zatím nepodařilo určit. Máme jen výstřižek z rodinného archivu, na němž je německy připsáno „místní noviny“, poznamenán rok „1950“, zřejmé je datum vydání 28. března.
Snad se jedná o list Stráž Severu. Výstřižek si schovala paní Ilona Bláhová (rozená Holá), jejíž rodině a vzpomínkám jsou věnovány nové Příběhy 20. století.
V propagandistickém textu pod citovaným nápisem stojí: „Davy pracujících se zastavují před výlohou národního podniku TEP vedle prodejny JAS ve Stalinově třídě v Jablonci nad Nisou, kde je vystaveno zboží nalezené u škůdce národa, bývalého velkoobchodníka Stanislava Holého z Jablonce.
Nepřehlédnutelné množství potravin všeho druhu, zásoby kuřiva, bot, kůže, pneumatik a duší k autu, stříbro, plnicí pera, látky, prádlo i koberce, to je jen malá část zboží, které bylo nalezeno a jehož cenu nelze dosud přesně odhadnout.
Objevené skladiště našmelených věcí jen dokresluje pravou tvář tohoto nepřítele lidu (Stanislava Holého), jehož případ je další připomínkou ke zvýšení bdělosti a ostražitosti.“
Stanislav Holý byl Čech, do Jablonce přišel před válkou z Tříče u Vysokého nad Jizerou. Byl už dospělý muž (ročník 1894). Oženil se s Albínou Ulbrichovou z německé rodiny z Hraničné. Po svatbě koupil vilku se dvěma byty, na kterou si částečně půjčil. Manželům se narodila dcera Eva a o tři roky později druhá dcera Ilona (21. září 1936). Obchodoval s moukou, podle dcery občas rozvážel po městě pytle tramvají.
V Jablonci nad Nisou se před nacistickým záborem pohraničí hlásilo k československé národnosti víc než šest tisíc obyvatel, k německé přes 30 tisíc. Na podzim 1938 většina Čechů a Židů z města uprchla, Stanislav Holý s rodinou zůstal. Iloně Bláhové byly tehdy dva roky – z války si toho z pochopitelných důvodů pamatuje málo. Vzpomíná, že otec musel zavřít živnost a byl totálně nasazen v jablonecké továrně Bergmann.
Pamatuje si také školní docházku (do roku 1945 chodila do německé školy), bombardování města a konec války: „Tatínek měl celou válku ucho na rádiu, poslouchal zprávy, aby to nikdo neslyšel. V roce 1945 seděl u toho rádia a plakal radostí.“
Stanislav Holý se po porážce nacismu stal členem jabloneckého Revolučního národního výboru. Ilona Bláhová si nevzpomíná, jestli rodiče byli nějak politicky zaměřeni – jisté je, že nebyli komunisté a že to po válce vzhledem k matčině německé národnosti neměli lehké.
Po osvobození Ilona přestala na veřejnosti mluvit německy: „S Němci se zacházelo škaredě. Chodili s bílou páskou. Měli zvláštní příděly potravin… Žil u nás bratranec Jürgen, který nepoznal svého otce, protože padl ve válce. Musel pak do odsunu. Stejně jako babička z matčiny strany.“
Do Německa byli po válce vyhnáni skoro všichni příbuzní Albíny Holé – zůstala jen jedna sestra Anna, jejíž manžel se jmenoval Deutsch, ale byl Čech. Z Jablonecka odjelo 31 transportů s více než 36 tisíci lidmi.
Ilonin otec Stanislav Holý po válce neobnovil obchod. Stal se národním správcem menší továrny Unger, která byla po komunistickém převratu v únoru 1948 začleněna do podniku Plastimat.
Na jaře 1950 byl zatčen. V citovaném propagandistickém článku se psalo, že byl šmelinář, velkoobchodník. Člověk, který by se nechtěl nechat okrást a schoval by si po bolševickém převratu část svého majetku, by jistě nedělal nic nemorálního, v případě Stanislava Holého šlo však zřejmě o úplný konstrukt – a věci, vystavené ve výloze, byly buď cizí, nebo to byl rodinný majetek Holých.
V pozdějším rozsudku nad Stanislavem Holým totiž není o ukrývání majetku a šmelinářství ani slovo. Stanislav Holý byl 4. září 1950 odsouzen ve skupině s jabloneckým řidičem národního výboru Karlem Polcerem a několika dalšími lidmi za velezradu, a to ke 20 letům odnětí svobody a k propadnutí majetku.
V rozsudku stojí, že pan Holý je „typický třídní nepřítel“ a že za války dovedl „těžit ze svého dobrého poměru s Němci“, ale chybí cokoli konkrétního, kromě zmínky o německých příbuzných.
Jeho údajná protistátní činnost je popsána velmi chudě, v podstatě jde jen o to, s kým se stýkal nebo měl stýkat. Kardinálním důkazem je nález dvou (podle všeho podstrčených) pistolí a jednoho revolveru. Členové skupiny se dle rozsudku spolčili, aby se i těmito zbraněmi pokusili zničit lidově demokratické zřízení.
Ve stejném roce 1950 zatkla komunistická policie i Albínu Holou. Dostala tři roky za to, že údajně věděla, že se její manžel a jeho známí chystají k trestné činnosti, ale neudala je. Součástí trestu byla mimo jiné konfiskace poloviny jejího majetku a veškerého majetku Stanislava Holého. Nezletilé dcery vyslýchala Státní bezpečnost a poté se musely vystěhovat z rodinného domu.
„Nechaly nás, dvě holky, samotné, nikdo se nestaral, jestli máme co jíst a jestli chodíme do školy. Naštěstí nás nestrčili do dětského domova, to jsme měly kliku při tom všem,“ říká Ilona Bláhová (Holá).
Více se dozvíte z Příběhů 20. století.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
