Tomáš Klvaňa: Deset let po začátku „něčeho“ s Donaldem Trumpem
Tento týden uplynulo 10 let ode dne, kdy Donald Trump sjel ve svém mrakodrapu dolů zlatým eskalátorem a oznámil kandidaturu na prezidenta. Spojené státy nasedly do vozidla a předvádějí divokou jízdu. Svět se stal jejich spolujezdcem.
Čtěte také
Pár dní po Trumpově projevu v létě 2015 jsem ve Washingtonu obědval s Billem Kristolem, neokonzervativní legendou. Jako všichni ostatní, s nimiž jsem mluvil, i on Trumpův nástup zlehčoval.
„Za pár týdnů bude po jeho kandidatuře," řekl mi nedaleko Bílého domu nad porcí steaku. O něco později jsem byl v San Francisku a v televizi sledoval první republikánskou debatu konanou v Clevelandu, během které Trump urážel všechny včetně tehdejší moderátorky Foxu Megyn Kelly. Pozorovatelé se shodli, že to je Trumpův konec.
Jako ve filmu
Jenže to byl začátek. Začátek něčeho, co dosud neskončilo. Trump se stal prezidentem, pak prohrál, pak zase vyhrál, ale nepřestal být ústřední postavou americké politiky. Jako kdyby se úplně všechno, co se v ní stane, točilo kolem něj.
Čtěte také
Kdyby nám před deseti lety někdo řekl, co budeme v roce 2025 řešit v Americe a Evropě kvůli činům prezidenta Spojených států, určitě bychom se mu vysmáli.
Kdyby někdo popsal současnost a navrhl ji Hollywoodu jako scénář thrilleru, jistě by ho vyhodili ze dveří s poznámkou, že je to pořádně za vlasy přitažené. A přesto je to náš život. Trump normalizoval to, co předtím bylo deviantní.
Můj oblíbený komentátor a podcaster Charlie Sykes, kdysi republikán a dnes never-Trumper, tento týden řekl: „Představte si, že by Obama uspořádal vojenskou přehlídku na oslavu svých narozenin... že by Obama podpořil zatčení zvoleného guvernéra Texasu... že by Obama prezidentským dekretem zaútočil na právnické kanceláře zastupující hnutí pro zákaz potratů... přijal dar ve výši 400 milionů dolarů od venezuelského diktátora... omilostnil desítky lidí odsouzených za vniknutí do Kapitolu."
Čtěte také
Kdyby to tehdy Obama udělal, Republikánská strana by šla do mentální vývrtky. Je možné, že by se k ní přidalo dost demokratů, aby byl Obama ústavně odsouzen a odvolán v procesu impeachmentu.
Trump, nebo někdo jiný?
Nabízí se otázka, jestli Trump proměnil zemi od základů, nebo je jen symbolem vývoje. Do jisté míry je to otázka primátu vejce nebo slepice.
Při podobných spekulacích si vždy vzpomenu na legendární dystopický román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol z roku 1967 a stejnojmenný film Juraje Herze z roku 1969. Příběh se odehrává v Praze během nacistické okupace a sleduje Karla Kopfrkingla, zaměstnance krematoria, který postupně podléhá nacistické ideologii.
Kopfrkingl je zpočátku zdánlivě normální otec rodiny, možná mírný podivín, postupně se však stává fanatickým pomahačem genocidy.
Neptejme se tedy, co bylo dřív – vejce, nebo slepice –, ale ptejme se, co může přinést proměna světa pod Trumpovou egidou. Z kolika ambiciózních politiků, kteří se dříve zdáli víceméně normální nebo maximálně neškodně podivínští, udělá trumpismus nositele zla. To je ta otázka.
Autor působí na New York University Prague
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
