Šídlo: Poslanecký návrh o televizi a rozhlasu je může přizabít. Nadějí je Klempířova neschopnost
Vláda ANO, SPD a Motoristů přitom drží pohromadě i proto, že si partneři vzájemně vycházejí vstříc — Babiš toleruje požadavky Motoristů, Motoristé se přizpůsobují v otázkách médií veřejné služby, míní politický komentátor Jindřich Šídlo ze Seznam Zpráv. „Návrh Patrika Nachera (ANO) a dalších, to je rána za uši, ale taková, která vás může přizabít. To není pohlavek, to je něco, co má změnit pravidla,“ říká v Osobnosti Plus o plánu na změnu financování rozhlasu a televize.
Šídlo je v otázce budoucnosti veřejnoprávních médií skeptický. „Já myslím, že není úplně jasné, co přesně se stane. Na to, že to byl jeden z hlavních highlightů volebního programu. Ale převládá snaha je změnit,“ upozorňuje.
Čtěte také
Změna financování veřejnoprávních médií ze systému poplatků na přímé platby ze státního rozpočtu podle něj sama o sobě nemusí znamenat katastrofu. „Obecně to nemusí znamenat jejich zničení. Ovšem má to několik podmínek. Například že žijete ve Finsku nebo v Dánsku. Ale my žijeme v Česku,“ srovnává.
Vzhledem ke vztahu politiků současné koalice k médiím se podle Šídla nelze ubránit dojmu, že inspirací není severská Evropa. „Cesta má spíš vést na Slovensko a do Maďarska,“ varuje komentátor s tím, že ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) konzultoval své záměry se slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou.
Koalice pracuje na dvou návrzích. Ministrův počítá se zrušením poplatků a nahrazení platbami ze státního rozpočtu. Návrh poslance Nachera by ale mohl veřejnoprávním médiím z měsíce na měsíc odříznout financování, ztráty by mohly dosáhnout stovek milionů korun.
Čtěte také
„Podepsali to i další lidé z ANO, SPD a Motoristů. Nacherův návrh je rána za uši, ale taková, která vás může přizabít. To není pohlavek, to je něco, co má změnit pravidla,“ vysvětluje Šídlo.
Paradoxně ale může být ministr Klempíř pro veřejnoprávní média největší nadějí, ne záchranou, ale zdrojem průtahů glosuje Šídlo: „Jeho zatím vyzařovaná neschopnost je taková, že bych se vůbec nedivil, kdyby datum, které oznámil včera po té schůzce, 1. ledna 2027, bylo nedodržitelné.“
Jak silná je koalice
Koalice disponuje v dolní komoře 108 hlasů, což představuje bezpečnou většinu. Senát ani prezident koalici nedrží, což některé plány může komplikovat. Šídlo nicméně upozorňuje, že podobně sevřeným dojmem působila zpočátku i vláda Petra Fialy (ODS).
„Za prvé je to vláda ne pomsty, odplaty nebo zadostiučinění Andreje Babiše (ANO) vůči celému světu. Je to vláda společenského uznání SPD, Tomio Okamura v pozici předsedy Sněmovny. Vláda Motoristů, kteří si plní dětské sny, jak šikanovat zbytek třídy,“ hodnotí komentátor charakter současné vlády.
Čtěte také
Koalice podle Šídla drží pohromadě i proto, že si partneři vzájemně vycházejí vstříc. „To, co vypadá jako tolerance Andreje Babiše vůči výstřelkům menších stran, je součástí jeho strategie jak minimálně o své voliče nepřijít, případně si sáhnout na voliče SPD,“ usuzuje Šídlo.
Jako příklad uvádí dění kolem sudetoněmeckého dne v Brně. „Babiš nejdřív povolil Okamurovi tuto nenávistnou show jak z roku 2013 a 2002. A zároveň si tím voliče SPD a myslím, že i částečně Motoristů, staví na svou stranu,“ přibližuje.
Motoristům podle komentátora paradoxně pomáhá prezident Petr Pavel – díky jeho krokům získali silného soupeře, vůči němuž se mohou vymezovat.
Přesto Šídlo připomíná jednu zásadní věc: „Tuto vládu nedosadily ruské tanky. Tato vláda je výsledkem normálně svobodných voleb. Voliči těchto tří stran si tuto vládu přesně přáli – tam nebyly nějaké velké kompromisy.“
Premiér Babiš oznámil, že má v plánu vyhrávat volby po dalších jedenáct let. Jsou jeho vláda a opozice v takovém stavu, aby plán splnil? A kdo ve vládě reálně drží moc: Babiš, nebo koaliční partneři? Poslechněte si celý rozhovor nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.

