Libor Dvořák: Proč dostal v Bělorusku Babaryka tak vysoký trest?

8. červenec 2021

Běloruský nejvyšší soud v úterý odsoudil bývalého šéfa bankovního domu Belgazprombank Viktara Babaryku k 14 letům odnětí svobody v nápravném zařízení se zostřeným režimem. Za vinu se mu klade údajná korupce, přijímání úplatků ve zvlášť velkém rozsahu a praní špinavých peněz. Babaryka byl v celé skupině souzených jediný, kdo svou vinu nepřiznal.

Je zcela zřejmé, že všichni další muži, kteří byli souzeni společně s Babarykem, učinili se soudem dohodu, že v případě přiznání mohou počítat s nižším trestem.

Čtěte také

Sám bankéř a filantrop Babaryka hned po definitivním verdiktu prohlásil, že v jeho případě podobná dohoda nebyla možná – především proto, že v intencích argumentace obžaloby se jednoduše vinen necítí, a dost!

Babarykova vina spočívá v něčem docela jiném, běloruským trestním právem alespoň prozatím nepostižitelném: loni v předvolebním období prohlásil, že „Alexandru Lukašenkovi se mohou postavit nezávislí kandidáti, kteří mají na budoucnost země odlišný názor“. Otevřeně tedy sdělil, co si o prezidentské volbě v Bělorusku myslí, a nakonec se oním nezávislým kandidátem sám stal.

Lukašenkovi jde o krk

Navíc mu jistě přitížil fakt, že kupříkladu stejně jako jiná výrazná opoziční osobnost, bývalý ministr kultury Pavel Latuška, původně patřil k Lukašenkovu establishmentu. Jenže svým jednáním v průběhu loňské prezidentské předvolební kampaně názorně předvedl, že i člověk s takovouto minulostí se nakonec může nejmocnějšímu muži země postavit. Jiná věc je, co ho to může a taky bude stát.

Čtěte také

Samozřejmě si můžeme klást otázku, jak je v současné Evropě podobné bezpráví vůbec možné. V takovém případě musíme nutně dospět k odpovědi, že kdyby Lukašenko necítil v zádech podporu Moskvy, zřejmě by si počínal méně zpupně a méně bezohledně.

A proč? Kupříkladu sociálnědemokratický poslanec německého Bundestagu Karl-Heinz Brunner je přesvědčen, že „pro Vladimira Putina Bělorusko není nástrojem nějakého nátlaku, ale výhradně možností tuto postsovětskou zemi vrátit do sféry vlivu Ruské federace a alespoň zčásti rekonstruovat Sovětský svaz“.

A jak do této konstrukce zapadá sám Alexandr Lukašenko? Zcela ústrojně: přestože se v posledních letech snažil čelit Putinovu tlaku na dotažení integrace Ruska a Běloruska do nějaké definitivní podoby, teď podobné pokusy zřejmě nadobro vzdal. Jde mu zkrátka o krk. A v takové situaci musí jít zájem jeho země a jejího lidu stranou. Což se také děje.

Libor Dvořák

Právě proto musí jít skutečně nezávislé běloruské politické osobnosti stranou – a je jedno, zda se jmenují Viktar Babaryka, Svjatlana Cichanouská či Máša Kalesnikavová. Stejně jako je Lukašenkovi jedno, zda své oponenty pacifikuje exilem, či kriminálem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

    Jan Rosák, moderátor

    slovo_nad_zlato.jpg

    Slovo nad zlato

    Koupit

    Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.