Petr Honzejk: Velký vlastenecký výlet odhalil nečekané souvislosti. A jsou děsivější než jakákoli původní představa

Jeho hlavní odhalení nespočívá v poměrně očekávatelné odpovědi na otázku, zda je možné kohokoli přesvědčit tím, že ho fyzicky vystavíme realitě, k explicitní změně názoru. To samozřejmě nelze, protože mechanismy popření, snahy o zachování integrity, jakož i víry jako takové, jsou obecně silnější mocnostmi, než pouhá evidence.

Čtěte také

Válka na Ukrajině je mimořádně brutální, líčí režisér Kvapil. Vzal tam na výlet české „dezoláty“

Podstatné bylo postupné odhalování, proč se protagonisté dokumentu chovají, jak se chovají, co je motivuje, a hlavně – o co jim vlastně jde. A byl to odhalování nejen mrazivé, představující lekci pro velkou část společnosti i politiků.

Dotyční protagonisté, dva muži a jedna žena, s řekněme alternativním názorem na dění na Ukrajině navštívili se štábem dokumentaristů napadenou zemi s tím, že se měli na vlastní oči přesvědčit, že válka je realitou, že Ukrajinci trpí. Přesvědčili se. A když procházeli troskami sídlišť a místy masových hrobů byli občas z následků Putinových útoků zjevně otřeseni.

Ovšem – a to je podstatné – hrůzy války přesto jakoby dávali do závorky. Stále považovali Putinovu válku za ospravedlnitelnou, statisíce obětí, ba i očividná zvěrstva za pouhé kolaterální škody v boji za něco, co je mnohem podstatnější a v zásadě pozitivní.

Čtěte také

Nejde o fakta. Dezinformace jsou o identitě, emocích a traumatu, tvrdí Peter Pomerantsev

Jak je to možné? O co jim jde? Osobně si myslím, že trojice protagonistů, podobně jako statisíce jejich klonů v Česku, není nějak primárně proruská. Jsou pouze přesvědčeni, že Putin vlastně vede válku v jejich zastoupení. Primárně ne s Ukrajinci. Ale s tím, co sami nejvíce nenávidí: Tedy se současným Západem, reprezentovaným Evropskou unií, jejím liberalismem, otevřeností, ekologickou odpovědností a tak dále.

Ve filmu to bylo vidět v tom, jak protagonisté jdoucí po rozbombardovaném Charkově chválili projíždějící prastarý žigulík, protože „V Evropě by přeci už tohle auto nemohlo jezdit, to by nám ti z unie tvrdili, že kvůli tomu umřeme“. Ano – prastaré auto, které někde někdo vyhrabal, kdosi, kdo možná zrovna přišel při bombardování o rodinu a majetek, se najednou pro ně stalo součástí světa, po kterém teskní. „Smrdí, jede, nikdo ho nereguluje, nezakazuje. Krása!“

A v myslích protagonistů se rodí představa, že Putin vlastně bojuje za ty žigulíky, které jsou pro ně důkazem, že “svět je ještě v pořádku”. Putina nemůžou nikdy odsoudit, ať dělá cokoli, protože to je voják jejich přesvědčení.

Nenávidí západní svět

Kdybych to shrnul: Klíč k vytrvalému postoji těchto lidí vůči válce na Ukrajině není v tom, co Putin dělá na Ukrajině a Ukrajincům. Uznávají, že to nejsou hezké věci. Klíč je v tom, co se domnívají, že Putin může udělat pro ně. Pro liberály to ale znamená: Když někomu takovému budou říkat, že je primárně proruský, nebude to pro něj dávat smysl. Bude to vidět jen jako další podlý útok, který ho v jeho pozici jen zatvrdí.

Petr Honzejk|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Se současným ruským režimem mají totiž tito lidé společné jen to, že nenávidí současný západní svět. Jejich postoj v jádru není názorem válku, která se odehrává někde jinde. Je součástí studené občanské války, která probíhá – a to stále intenzivněji – u nás. Což je dle mého soudu ono zásadní odhalení, které film Velký vlastenecký výlet přinesl. Co si s ním počít, upřímně řečeno nevím.

Autor je komentátor Hospodářských novin