Libor Dvořák: Situace opozičních politiků v Bělorusku před prezidentskými volbami

„Ty ženské snad nemají co na práci! Kdyby radši seděly doma a vařily boršč. A ne aby se potloukaly po náměstích!“ odbyla tehdejší a vlastně i dnešní předsedkyně běloruské ústřední volební komise Lidzija Jarmošinová poznámku jednoho z novinářů, že na pouličních protestech proti zvolení Alexandra Lukašenka v roce 2010 se podílely i ženy.

Čtěte také

Libor Dvořák: Soupeři Lukašenka nebyli připuštěni k prezidentským volbám v Bělorusku

Paní Jarmošinová asi netušila, jak věšteckou větu tehdy pronesla. Dnešní hlavní Lukašenkova protikandidátka Svjatlana Cichanouská ještě letos na jaře zřejmě hlavně vařila boršč – však taky, ač vysokoškolsky vzdělaná a s aktivní překladatelskou praxí, byla v posledních osmi letech klasickou ženou v domácnosti starající se o své dvě děti. Jedním z hlavních prezidentských kandidátů byl vedle pánů Viktara Babarika a Valerije Cepkala její muž a populární běloruský bloger Sjarhej Cichanouskij. Když ale Babariko a Cepkalo vůbec nebyli k volbám připuštěni a Cichanouskij uvězněn, musela Svjatlana stanout přesně tam, kde dnes stojí – v čele liberálních běloruských mas.

Je to kandidátka zcela nahodilá a sama si toho je velmi dobře vědoma. Přesto se ale dá konstatovat, že její raketový start na běloruskou politickou scénu je stejně zákonitý, jako byl v roce 1994 prudký vzestup samotného Alexandra Lukašenka. Také on před více než čtvrt stoletím zosobňoval naděje a přání změn v celé společnosti a stal se živoucím důkazem krize existujícího modelu politického systému v zemi.

Symbol změny

Cichanouská, která se, jak sama říká, do politiky dostala z lásky k manželovi, během krátké doby zformulovala poměrně jasný a přehledný program: propuštění politických vězňů a především návrat k ústavě z roku 1994, kterou Lukašenko v referendech z let 1996 a 2004 znetvořil tak, aby mohl vládnout prakticky neomezeně.

Zároveň prohlašuje, že kdyby byla v neděli zvolena, zůstala by v úřadu jen dočasně, nebo by do něj vůbec nenastoupila. A vyhlásila by nové, zcela regulérní a spravedlivé volby, před nimiž bychom nebyli svědky vysloveně brutálních kroků stávající moci, které pozorujeme hlavně v posledních několika týdnech.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny|foto:Věra Luptáková,Český rozhlas

„Já nejsem politická vůdkyně, ale symbol!“ říká sama o sobě Svjatlana – a má svatou pravdu. Zcela nečekaně se stala symbolem příštích změn pro celý svůj národ. Že by v neděli mohla zvítězit, se zatím jeví jako hodně nepravděpodobné, ale jak se zdá, Lukašenkův režim je stejně pobledlý, upocený a dýchavičný jako prezident sám při úterním projevu. Je to prostě politický systém, jemuž mnoho života nezbývá, ať už to v neděli dopadne jakkoli.

Autor je komentátor Českého rozhlasu