Libor Dvořák: Dění v Bělorusku se před prezidentskými volbami vyhrocuje

Je to opravdu prazvláštní propletenec – ruský velvyslanec v Bělorusku Dmitrij Mezencev ve čtvrtek prohlásil, že muži označovaní za vagnerovce měli už 25. července odcestovat do Istanbulu a rozhodně tu nehodlali zůstávat déle.

Čtěte také

Vagnerova armáda v Bělorusku? Možná o tom Lukašenko věděl dopředu, spekuluje Novaja Gazeta

Již zmiňovaný předseda běloruského vyšetřovacího výboru Ivan Noskevič ovšem tvrdí, že podle výslechů se výpovědi těchto jistě podivných lidí v podivné roli v detailech liší a někteří z nich uvádějí docela jiné cíle své cesty než Istanbul.

A aby se to nepletlo, ozval se samozřejmě i ten vůbec nejdůležitější – Alexandr Lukašenko. Běloruský prezident prohlásil, že tři desítky mužů byla jen první várka a že těchto diverzantů mělo být do země přesunuto celkem kolem dvou set. Rusko něco takového přirozeně rázně odmítá, ale Lukašenko už stačil poznamenat, že „v posledních dnech naši starší bratři poněkud utichli“. Celá historie nejvíc připomíná absurdní divadlo.

Tři scénáře

Nad možnými důvody této povedené taškařice, ve které jsou protagonisty prezidenti Putin a Lukašenko, se zamýšlí i známý ruský analytik a komentátor Konstantin Eggert. Jak se domnívá, situace nabízí tři možné varianty.

Čtěte také

Lukašenko použije jakékoli prostředky k tomu, aby zůstal u moci, píše The Washington Post

Podle první a běloruské oficiální na příkaz ruského prezidenta do Běloruska přicestovali Vagnerovi žoldáci, aby v zemi rozpoutali chaos. Ten by v konečném důsledku Alexandra Lukašenka smetl. Tomu jde ale uvěřit jen těžko: strůjci státních převratů přece nechodí v maskáčích a nechovají se jako operetní zbojníci. A vůbec – podobná představa stojí vyloženě na vodě.

Pak je tu verze druhá: Lukašenko Putinovi nevyhovuje, ale možný nástup liberální běloruské opozice k moci je pro něj představa ještě děsivější. Proto je Kreml připraven „zapůjčit“ Minsku tři desítky zbrojnošů. To by Lukašenkovi umožnilo tvrdit, že žoldáky si objednala naopak opozice a že vlast se ocitla v nebezpečí, takže je třeba ji bránit i se zbraní v ruce. Myslitelné to je, ale podle Eggerta poněkud nejisté a nespolehlivé.

A tak je tu ještě varianta třetí, zatím nejpravděpodobnější: Lukašenko je přesvědčen, že Kreml ho opravdu hodlá svrhnout, ovšem nějakým jiným způsobem, než je ten, který by připomínal spíše někdejší vojenské převraty v Latinské Americe. Proto nechá zadržet nic netušící Rusy, kteří putují po standardní trase, s Minskem dávno dohodnuté, kamsi do Afriky, a vysílá tím hned dvojí signál: jeden Putinovi – „nestrkejte mi sem nos, Vladimire Vladimiroviči“ – a druhý Západu – „tlačte na Putina, zachraňte běloruskou nezávislost a zároveň také mou moc!“.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny|foto:Věra Luptáková,Český rozhlas

Zatím si tedy můžeme vybrat, ovšem s vědomím, že příští volební neděle v Bělorusku může přinést i vyústění doposud netušené. Nebo naopak vyloženě klasické: další triumf režimu, který už se může opírat jen o bodáky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu