David Šťáhlavský: Fotbalem a vodkou proti koronaviru. Alespoň v Bělorusku
Je to trochu vážně, trochu jako Rádio Jerevan a dost to připomíná vtipy o Chucku Norrisovi. Nový koronavirus není, respektive dlouho nebyl v Bělorusku proto, že se bojí prezidenta Lukašenka.
Ten věří, že nejlepší prevencí je pít vodku a hrát fotbal. V podmínkách prodloužené samoizolace v Rusku to fanoušci vítají, protože namísto zastavené ruské ligy mohou sledovat tu běloruskou, i když soupeřící týmy jsou pro ně téměř španělskou vesnicí. Možná bych měl spíše říci Potěmkinovou.
Čtěte také
Běloruský režim se opravdu dlouho snažil tvářit tak, že se nic neděje. Proto v infekční nemocnici internovali lékaře Aleksandra Lobana, který varoval před hrozícím nebezpečím, aniž by ovšem měl jakékoliv příznaky nemoci covid-19.
Ještě hůř dopadla Liza Prokopčyková, studentka 4. ročníku Minské univerzity, autorka iniciativy samoizolace s mottem „Ha-ha, umřu tady“. Za absence, které strávila v karanténě, tedy asi 60 vyučovacích hodin, byla vyloučena, i když běžně mohou studenti mít i více než dvojnásobek absencí. Rektorát samozřejmě popírá, že by šlo o politickou šikanu. V zemi je teď přes tisíc potvrzených případů nemoci covid-19, 13 lidí zemřelo, na 80 se vyléčilo. To jsou ovšem čísla z kategorie čínských.
Jednak, jak už jsem říkal, prezident Lukašenko sám bagatelizuje dopady pandemie na Bělorusko, jednak je z obou uvedených případů jasné, že se oficiální místa snaží zkreslit realitu.
Bělorusové teď chtějí pravdu
Čtěte také
Oficiálně v zemi, přibližně stejně početné jako Česko, zatím testovali zhruba dvakrát méně lidí než u nás. Podpisová kampaň za karanténu má mezitím už 150 tisíc signatářů.
Za běloruským trendem „promoření“ obyvatelstva může být jistě svéráz prezidentovy povahy, který věří na sílu zemitého života, na to, že puky na kalhotách si nejlépe žehlí sám, ale jistě také sama situace země, která si nemůže dovolit v poměrech vysoce centralizované ekonomiky pandemické prázdniny.
Co budeme jíst? Ptá se případně Lukašenko v době, kdy Rusko nehoří touhou dál krmit vrtošivého autoritáře v Minsku, který se před vypuknutím pandemie znovu začal vemlouvat do přízně EU.
Čtěte také
A i možný plán na „anšlus“ Běloruska, zjevně bez Lukašenka, je zřejmě v plánech kremelských stratégů. Ale běloruský prezident to nemá jednoduché i proto, že pod rouškou hrozící pandemie roste opozice. V digitálním prostředí je to tak, že kdo je, stručně řečeno, pro karanténu, je proti prezidentovi.
A naopak. Podle průzkumu, který zmiňuje běloruské vysílání Rádia Svoboda, začal internet v době koronavirové předhánět státem kontrolovanou televizi. To, co vládní analytici očekávali v horizontu několika let, se rychle mění v perspektivě týdnů.
Textové aplikace nebo digitální komunikační platformy jsou na vzestupu. Bělorusové, kteří byli a jsou stále poměrně tolerantní k omezování lidských a občanských práv, teď chtějí pravdu a hledají ji na internetu. Je to pochopitelné, jde jim přece o zdraví.
Tento trend platí hlavně pro městské uživatele. Ale na druhou stranu, jednou vykřesaná jiskra může rychle přeskočit. V podmínkách svazového státu ale stále záleží na Rusku, zda bude hasit, dále křesat, nebo se jen dívat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
