Komunisté chtěli z Krkonošského parku udělat lunapark, vzpomíná Fanta, který tamní lesy zachraňoval

9. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy lesnický ekolog Josef Fanta

Už jako malý zachraňoval lesy. Tenkrát s kbelíkem lepidla v ruce pomáhal svému dědovi zbavit revír mniškové kalamity. V 60. letech bránil proměně Studniční hory v Krkonoších v lyžařský areál. A konečně na počátku 90. let stál u záchrany Krkonošského národního parku. Josef Fanta zkrátka lesům a jejich ochraně věnoval celý svůj život.

V posledních letech se potýkáme s doposud největší kůrovcovou kalamitou v dějinách. Není to ale poprvé, co se české lesy musí vypořádat s podobnými problémy. „Takovou situaci, v jaké se nacházíme dneska, jsem zažil jako tří nebo čtyřletý kluk,“ vzpomíná zakladatel krajinné ekologie Fanta a pokračuje:

Čtěte také

„Koncem století jsme tady u nás měli mniškovou kalamitu. To bylo něco podobného, jako je ta kůrovcová. Já jsem se svým dědou chodil po lese a lepovali jsme stromy – nanášeli jsme na ně lepidlo. Smyslem bylo, aby se na to lepidlo přilepily housenky mnišky. S lidmi ze vsi jsme potom ty housenky sbírali a likvidovali.“

Tehdejší zásah pomohl odvrátit nejhorší. „Ale samozřejmě to neřešilo podstatu věci. Tou byla neustálá výsadba smrkových monokultur,“ upozorňuje Fanta. Právě tomuto tématu se později začal věnovat ve svém profesním životě ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti v Opočně.

Založení Krkonošského národního parku

S koncepcí počítající s ukončením výsadby smrků v českých lesích pak Fanta nastoupil také do správy Krkonošského národního parku.

Čtěte také

„Říkal jsem si, že to by měla být dobrá možnost, protože v národním parku to přece je o ochraně přírody. Jenomže správu lesa v národním parku vykonávaly státní lesy, nikoli správa národního parku. To trvalo asi až do roku 1993. Vůbec to nebyla jednoduchá záležitost, poněvadž státní lesy samozřejmě měly jeden důležitý cíl – a tím bylo vydělávat peníze,“ říká ekolog a dodává:

„My jsme od strany a od vlády tenkrát dostali takzvaný územní plán rajónu Krkonoš. Jednoduše interpretováno, jak z toho národního parku udělat lunapark.“

Počítalo se s tím, že z vrcholu Studniční hory se na lavinovém svahu vybuduje sjezdový lyžařský areál s olympijskými parametry,
Josef Fanta

Součástí tehdejších plánů byla mimo jiné sjezdovka na třetím nejvyšším vrcholu České republiky – Studniční hoře. „Počítalo se s tím, že z vrcholu Studniční hory se na svahu směrem do Modrého dolu, tedy na tom lavinovém svahu, vybuduje sjezdový lyžařský areál s olympijskými parametry,“ popisuje plány Fanta.

Ze záměru sešlo až poté, co Fanta spolu se svými spolupracovníky objevil nebezpečí lavin.

Čtěte také

„Napsal jsem tenkrát metodiku a po tři zimní období jsem tam každý den posílal dva pracovníky národního parku, kteří tam měřili. Údaje jsme zpracovali a zjistili jsme, že by se na tom svahu dalo lyžovat asi tři neděle v roce, a to ještě nesouvisle, poněvadž tam byly mlhové dny, které trvaly třeba týden, a na svah se nedalo vůbec vyjet. Naměřili jsme tam taky šestnáct metrů výšky sněhové pokrývky na lavinovém svahu – v těch místech, kde se to trhalo. Takže to byla úplně kritická situace,“ říká profesor ekologie.

Nizozemské mlčení

V roce 1977 Josef Fanta emigroval do Nizozemska, kde v následujících letech přednášel na univerzitách v Amsterdamu a Wageningenu. Do Československa se vrátil až v 90. roce. A jeho kroky nemířily nikam jinam než do Krkonošského národního parku.

„Když jsem odjížděl z Krkonoš, byly porostlé lesem. A když jsem byl v Holandsku, dostával jsem zprávy o tom, co se tam v 70. a 80. letech stalo – že odešla čtvrtina lesů vlivem kyselé depozice. Ale když jsem to viděl potom svýma vlastníma očima, tak vám řeknu, že jsem prostě ztratil řeč,“ vzpomíná Fanta na své pocity.

Chceme mít v národním parku smíšené poroty dřevin, které tam patří – třeba buk, jedli, břízu nebo jeřáb.
Josef Fanta

Na místě pořídil sérii fotografií, aby je ukázal na Západě.

„Když jsem přijel zpátky do Holandska, tak jsem o tom udělal přednášky jednak na univerzitě v Amsterdamu, jednak ve Wageningenu. Můžu vám říct, že když viděli tu sérii fotografií, v sálech bylo ticho, že byste slyšeli spadnou špendlík. Oni o tom samozřejmě věděli – tu a tam se objevila nějaká fotografie. Ale teď, když viděli sto nebo sto padesát fotografií, tak si uvědomili, co se v tom černém trojúhelníku ve střední Evropě stalo,“ popisuje reakci svých kolegů z univerzity.

Čtěte také

Jeho přednáška se stala impulzem pro založení projektu a nadace FACE (Forest Absorbing Carbon Dioxide Emission). „V Krkonoších se podařilo ten projektu udělat a nadace byla připravena do něj vložit tři čtvrtě miliardy tehdejších korun. Přepočítejte si to na současnou měnu. To bylo něco neuvěřitelného,“ nešetří uznáním nadace Fanta.

I tato finanční pomoc významně přispěla k obnově více jak pěti tisíc hektarů krkonošského lesa.

„Bylo to poprvé, kdy jsme využili třeba pionýrských dřevin, které se tam objevovaly v trávě. Říkali jsme si, že tady přece nepotřebujeme smrk. Naopak chceme mít v národním parku smíšené poroty dřevin, které tam patří – třeba buk, jedli, břízu nebo jeřáb,“ uzavírá další kapitolu v dějinách Krkonoš ekolog a univerzitní profesor Josef Fanta, který je mimo jiné držitelem nizozemského Královského ocenění Důstojník Oranžsko-nasavského řádu.

Poslechněte si celý rozhovor Davida Šťáhlavského s profesorem Josefem Fantou, který na sebe prozradil i to, jak těžké bylo naučit se nizozemsky, nebo to, jak se mu podařilo přesvědčit stranu, aby jej do zahraničí pustila.

autoři: David Šťáhlavský , Ondřej Skácel | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související