Divočiny v Krkonoších moc nezbývá. Je hlavně tam, kde by to lidé nejméně čekali, říká Kašpar z KRNAP

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jakub Kašpar

„Posledních pár let si už téměř denně říkáme, že čeho je moc, toho je příliš,“ říká k rostoucí návštěvnosti Krkonoš náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Jakub Kašpar. „Problém je to především ve vrcholových partiích hor, kde jsou nejatraktivnější místa. Ať už jde o vrchol Sněžky, nebo pramen Labe. Tam je přelidněnost opravdu masivní,“ přiznává v Osobnosti Plus.

Přesná čísla o návštěvnosti Krkonoš, která vyšla z analýzy dat mobilních operátorů, podle Kašpara správu národního parku překvapila. „Když jsme ta čísla dostali na začátku loňského roku do ruky, tak nás až šokovala. V roce 2017 měly české Krkonoše 11 milionů návštěv a o rok později už 12 milionů,“ popisuje situaci.

„V takto ohromných počtech to má na území, které je docela malé (KRNAP má 350 kilometrů čtverečních), obrovské dopady. Jde například o sešlap a ničení vegetace v okolí turistických cest, třeba u Slezského domu na úpatí vrcholové části Sněžky, kde se v některých dnech shromažďují stovky i tisíce lidí. I kdyby tam přestali chodit, tak se plochy vegetace budou dávat dohromady dlouhá léta,“ míní.

Divočiny podle něj v Krkonoších moc nezbývá. „Paradoxně nejméně rušená příroda je tam, kde by to lidé nejméně čekali. Jsou to místa, která jsou z hlediska turisty úplně neznámá. Například svahy nad silnicí, která vede mezi Jilemnicí a Harrachovem údolím Jizery. Tam člověk nezabloudí, jak je rok dlouhý. Nevedou tam turistické stezky, nejsou tam žádné značky… To jsou místa, kde je největší klid,“ popisuje Kašpar.

O co přichází

Procenta nedisciplinovaných návštěvníků Krkonoš nejsou podle něj vysoká. „Odhadujeme, že je to tak 1 %, maximálně 3 % lidí. Nicméně v počtu 12 milionů lidí za rok znamenají i 3 % obrovský počet lidí,“ vysvětluje.

„Velmi intenzivně škodí například ti, kteří si užívají adrenalin na rychlých skútrech v zimě po hřebenech. Dopad má ale i jediný lyžař skialpinista, který se pustí mimo značenou cestu. Třeba v oblasti, kde zimuje velmi ohrožený tetřívek,“ naznačuje. „Věřím ale, že se lidé chytí za nos a pochopí…,“ doufá náměstek ředitele Správy KRNAP.

Připomíná, že jsou v Krkonoších patrné také změny klimatu. „Nejviditelnější je to asi na tom, jak vypadají zimy v posledních 10 letech. Z hlediska přírody nejde ani o to, jaké nové zvířecí druhy přicházejí, ale o co přicházejí Krkonoše. Je to třeba ikonický ptačí druh slavík tundrový, který vypadá, že je úplně na odchodu, a změna klimatu je pravděpodobně tou nejvýznamnější příčinou,“ naznačuje.

Cesta hledání

Jakub Kašpar se nedávno stal kazatelem Českobratrské církve evangelické. „Je to pokračování nějaké cesty hledání. Já nepocházím z věřící rodiny. Trochu to bylo navázáno také na to, že jsem vystudoval klasickou filozofii a byl to návrat k tomuto tématu, které pro mě bylo velmi srdeční záležitostí,“ přiznává.

Sám sebe označuje za potulného kazatele. „Jezdím po celém Královéhradeckém kraji, občas i za jeho hranice do jiných sborů a je to moc milé setkávání. Nedávno jsem kázal v Jánských lázních, kam přišli na bohoslužby lidé z celé republiky, zejména ale rodiny z Prahy. Děti se zapojily do kázání, zpívaly, tleskaly, komentovaly kázání… Bylo to skvělé.“

Odluku církve od státu považuje Kašpar za správnou. „Nicméně to s sebou nese to, že se církve musí začít samy financovat. V případě evangelické církve to znamená, že si musíme peníze na svůj provoz vybrat mezi sebou. Nemáme žádné majetky, které by nám vydělávaly hospodářskou činností,“ připomíná.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s Jakubem Kašparem. Zeptala se například, v čem je podle něj život v podkrkonošském Vrchlabí lepší než v Praze, co mu přináší práce kazatele nebo jak se ho dotýkají změny klimatu v národním parku.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související