Konvalinka: Odvaha je nejdůležitější občanská ctnost, bude jí zapotřebí. Češi to ale často hrají na remízu

„V Americe, v zemi, kde mají ústavní dodatek o svobodě projevu, se federální úředníci bojí říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že je občanská odvaha důležitá a bude zapotřebí,“ upozorňuje Jan Konvalinka.

Občanská odvaha je podle něj třeba i na poli vědy a vzdělávání. „Vždycky je nepříjemné říkat něco, co všichni vědí, ale nikdo to nechce říkat nahlas. Buď ze zdvořilosti, nebo ze strachu,“ říká s tím, že situace ve společnosti se v tomto ohledu bude spíš zhoršovat. 

Čtěte také

Disident John Bok: Odvaha je říct „tak už dost“. Pochybnosti musíte překonat

„To, co vidím v cizině – a co se může stát i tady – nasvědčuje tomu, že politický tlak na sdělovací prostředky, na vědu a na univerzity poroste. A my se nesmíme dát, to je jednoduché,“ zdůrazňuje.

Hrajeme na remízu

Cena Arnošta Lustiga, kterou nedávno získal, se udílí za odvahu, lidskost a spravedlnost. Z těchto atributů Konvalinkovi v české společnosti nejvíce chybí právě odvaha:

„Já jsem toho součástí, mně chybí taky. Není to jen v politice, vidím to i třeba ve fotbale nebo ve spoustě jiných věcí. Hrajeme to na remízu, aby nebyl průšvih, což není úplně špatně, ale občas je třeba prostě zariskovat.“

Minulá vláda, to měla velmi těžké. Mluvil jsem však s některými politiky a velmi často věděli, co je třeba udělat, ale neměli k tomu odvahu.

„John Kennedy přesně o tomto napsal krásnou knížku Profily odvahy. V ní říká, že občanská odvaha je nejdůležitější občanská ctnost, protože bez ní se žádná jiná občanská ctnost nemůže projevit. Když nemáte odvahu, je málo platné, že jste chytrý, schopný, čestný vizionář, protože nebudete mít odvahu tyto vlastnosti projevit ve své práci,“ vysvětluje Konvalinka.

Čtěte také

Konvalinka: Očkování proti covidu funguje, zachránilo miliony životů. Příští hrozba je virus chřipky

„Minulá vláda, to měla velmi těžké, to je třeba objektivně říci. Mluvil jsem však s některými politiky a velmi často věděli, co je třeba udělat, ale neměli k tomu odvahu,“ poznamenává směrem k odvaze na domácí politické scéně.

„Vysvětlovali mi politické důsledky, které by to přineslo, a že by prohráli další volby. Většinu těch reformních kroků neudělali a prohráli další volby. Čili ta opatrnost se dokonce nemusí vyplatit.“

Zpochybňovat je snazší, než se obhájit

Konvalinka v Česku pozoruje i trend ztráty důvěry ve veřejné instituce. „Hodně přemýšlím, co jsme udělali špatně, že k tomu došlo. Důvěra na té nižší úrovni ještě naštěstí existuje. Ta nedůvěra je k autoritám vyššího typu. Nikdy jsme nevěřili církvím, nevěříme centrální vládě, nevěříme vědcům, nevěříme sdělovacím prostředkům. Doufejme, že stále zůstává víra na té lokální úrovni,“ naznačuje.

Čtěte také

Petr Holub: Krize s byty má řešení. Už chybí jen odvaha

Lidé, kteří nedůvěru vyvolávají, mají podle Konvalinky zjednodušenou úlohu v tom, že zástupci veřejných institucí nemají kvůli své profesní vytíženosti a vysoké zodpovědnosti prostor věnovat se dostatečně své obhajobě.

„Petr Smejkal nadále léčí ve Spojených státech a tady v IKEMu, já mám plnou hlavu práce s řízením Ústavu organické chemie a biochemie. A jsou důležitější lidé, kteří mají své kliniky, svou práci, svou vědeckou kariéru," uvádí na příkladu Konvalinka.

„Pak tady jsou lidé, kteří to všechno zpochybňují, a ti zpravidla nemají velké osobní nebo vědecké kariéry. Mají dost času na to, aby generovali nesmysly a zahlušovali veřejný prostor.“

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Janem Konvalinkou.