Obnovme vodní nádrže na Šumavě a v Krkonoších, vyzývá hydrolog. Ekologové to ale neslyší rádi

Podle hydrologa Bohumíra Jánského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jsou čeští vodohospodáři z minulosti dobře připraveni. Zadržujeme například celou pětinu vody, která u nás za rok naprší. Tedy asi tři z patnácti kilometrů krychlových. Pokud ale budou teploty dále růst, je prý neprodleně začít množství zadržované vody v krajině zvýšit.

Když neprší, není na sucho připraven žádný stát na světě, tvrdí ministr Brabec (ANO)

• Upravit
• Smazat

Sucho a nedostatek vody už od jara trápí Česko. Hrozí požáry, vysychají řeky, podzemní vody jsou pod normálem a v některých obcích vodu rozdělují na příděl. Zvládá stát boj se suchem?

Velké problémy jsou hlavně na menších tocích typu Berounky nebo Sázavy. Tam totiž chybí vodní nádrže, které by chránily oblast proti povodním, a zlepšovaly průtoky v obdobích sucha. „Určitě nebudeme stavět nový Orlík nebo Slapy, ale je nevyhnutelné budovat malé nádrže,“ dodává.

Jánský také navrhuje zadržovat vodu v pohraničních horách. Zmiňuje například nádrže na plavení dřeva, které dřív byly na Šumavě nebo v Krkonoších – právě odtud ve středověku putovalo polenové dřevo do kutnohorských stříbrných dolů.

„Některé už máme zmapované a víme, kolik vody by se tam vešlo. Ta úprava je minimální a s nízkými náklady. Na hráze by bylo možné použít místní materiál a dřevo. Samozřejmě je třeba vyslechnout i ochránce přírody,“ připouští Jánský s tím, že právě oni některé jeho návrhy neslyší rádi.

Stát se dobře připravil v oblasti protipovodňové ochrany. Praha je v tom vzor pro evropská města. Ale sucho jsme zanedbali.
Bohumír Jánský

Splní politici své sliby?

Problémem čistoty českých vod jsou vesnice. Na vlastní čističky ale nemají, tvrdí hydrolog Bohumír Janský

• Upravit
• Smazat

Jak jsme na tom s vodou v Česku? A kde je v současnosti největší problém v její kvalitě? Ptáme se slavného profesora Bohumíra Janského, který na přelomu tisíciletí přepsal učebnice zeměpisu a za nejdelší řeku světa určil v náročných expedičních podmínkách peruánskou Amazonku.

Stát podle Jánského musí také podpořit zemědělce, aby pro ně opatření proti suchu nebyly ztrátové, zároveň ale vítá, že se plánují kontroly osevních postupů, aby se například zabránilo erozi půdy.

„My tu půdu v podstatě degradujeme. Pokud je dlouhý svah, musíme ho předělit. Nahoře na rozvodí mají být traviny, ne orná půda. Důležité jsou remízky a tak dále,“ pokračuje Jánský.

Inspirace předky

Na zemědělské půdě by podle Jánského měly vznikat malé rybníčky na konci svahů, které by zadržovaly nejen vodu, ale i půdu odplavenou přívalovými dešti. Tu pak může zemědělec použít jako hnojivo, jako tomu bylo i v minulosti, v době hospodaření našich předků.

Stejně tak se musí na pastviny opět vrátit hovězí dobytek, který produkuje organický odpad. „Proto teď půda nezadržuje vodu. Musíme opět hnojit organicky, nejen průmyslovými hnojivy. Ale to ví každý zemědělec, já je nebudu poučovat,“ dodává.

Mnoho lidí nad sebou potřebuje mít nějakou hrozbu. ‚Nebudeš-li se chovat jako dobrý hospodář, pocítíš to na dotacích, nebo dostaneš pokutu.‘
Bohumír Jánský

Jánský, který je členem meziresortní komise VODA-SUCHO, oceňuje slova, která v poslední době slýchá od českých politiků. Některá opatření slibují zavést v řádu měsíců, úpravy české krajiny ale budou podle Jánského vyžadovat postupný a dlouhodobý vývoj.

„Nemyslím si, že z naší země uděláme Švýcarsko, ale můžeme ji daleko více rozčlenit. Nebudeme mít ta úzká políčka jako před kolektivizací, ovšem přeci jenom ty velké lány můžeme rozdělit,“ zdůrazňuje.