Kojenecké ústavy dětem prokazatelně škodí. U nás je ale stále máme, připomíná psychoterapeutka Winnette
Ředitelka Institutu rodinné péče Natama a psychoterapeutka Petra Winnette se už léta snaží o zrušení kojeneckých ústavů v Česku. Zákon by už tady byl, jeho účinnost je ale odložena až do února 2025. „Většina zahraničních vyspělých států už ukončila činnost kojeneckých ústavů,“ říká s tím, že tam tato diskuse probíhala už v 70. a 80. letech minulého století.
„V Česku ale stále jsou, a to právě proto, že není spojení mezi tím, abychom jako stát nevytvářeli systémy, které dětem prokazatelně škodí, a ještě je i financovali nebo rozvíjeli.“
Čtěte také
„Dosud tak vše běží při starém. Do zákona, který byl schválen někdy v roce 2021 nebo 2022, se bohužel různým protichůdným silám podařilo vpravit různé paragrafy a přílepky, kde se naznačuje, že by děti, které prožily traumatické události, neměly jít do pěstounské rodiny, protože potřebují specifickou péči, to znamená v ústavu anebo v sourozeneckých skupinách.“
„Proto se obávám, že až se 1. února 2025 probudíme, tak jich tady pár zůstane – některé se třeba skutečně postupně převedou do ničeho jiného – a pořád tam budou některé děti dál umísťovány.“
„Jako sdružení jsme udělali opravdu hodně pro to, abychom kojenecké ústavy zrušili. Uspořádala jsem i výzvu pro lékaře, psychology a odborníky, kteří se dozvěděli, kolik vědeckých výzkumů potvrzuje, že ústavní péče pro malé děti má dopad na jejich celý život, a to negativní.“
„Je to svým způsobem velká záhada, proč se naše kojenecké ústavy nedokážou transformovat do ambulantních, podpůrných, lékařských a terapeutických zařízení, kam by potom pěstouni mohli chodit pro radu a pomoc. Já to nedokážu vlastně ani pochopit,“ dodává.
Čtěte také
Psychoterapeutka přitom ve své praxi pracuje s dětmi, které vyrůstají v pěstounských nebo adoptivních rodinách a zažily v úvodu života takové trauma, jako je opuštění rodiči.
Je zapojená do dlouholetého neurovědeckého výzkumu na elitní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Zkoumá, jak ovlivní novorozené dítě, když ho stát na první měsíce jeho života umístí do kojeneckého ústavu, kde nemá svého primárního pečovatele, se kterým by vytvářelo jedinečnou citovou vazbu.
Hledá odpovědi na to, jak nepřítomnost matky nebo pěstounky ovlivní jeho mozek a pozdější chování. Tento výzkum na dětech ve věku šest až osm let může realizovat pouze v České republice, protože vyspělé západní evropské státy ani USA nemají kojenecké ústavy.
Víc si poslechněte v Hovorech Tatiany Čabákové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
