Jan Vávra: Poděkování generálu Pavlovi
Občané, kteří důvěřují serióznímu zpravodajství, průzkumům veřejného mínění, komentářům a analýzám odborníků, musejí být zmateni. Jak je možné, že se z hrdinného generála, který by se měl stát prezidentem republiky, vojáka armády státu NATO, oddaného svobodě a demokracii, vyklubal náhle komunistický rozvědčík, který se připravoval na vysazení v týlu západní kapitalistické země, kde měl přispět k porážce NATO a k vítězství Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem?
Jak se má poctivý občan vyrovnat se zjištěním, že se z generála, který se měl starat v centrále NATO o naši obranu proti Rusku, vyklubal najednou odhodlaný bojovník za vítězství socialismu?
Čtěte také
Je na vině fešný generál, který dostatečně nereflektoval svoji minulost a podlehl vábení hradního majestátu? Jsou na vině pánové z NATO, kteří českého generála dostatečně neprověřili a umožnili mu oslnivou mezinárodní kariéru? Nebo jsou na vině naše evidentně zcela formální polistopadové prověrky, když voják s totalitní minulostí mohl zůstat v armádě demokratického státu? Kdo za ten zmatek může?
Jak jsme se dozvěděli, NATO si žádné zvláštní prověrky nedělalo, benevolentní ke generálově minulosti byli členové našich prověrkových komisí. Ostatně podobných případů bylo mnohem více i v jiných důležitých profesích.
Naše vnímání komunistické minulosti
Čtěte také
Vzpomeňme třeba příklad soudkyně, která poslala do vězení vážně nemocného disidenta Pavla Wonku, kde potom zemřel, a která mohla dál soudit podle nových zákonů. Jde o logický důsledek sametovosti naší revoluce, kdy jsme dokázali svrhnout komunistický režim, aniž bychom při tom porušili zákony totalitního státu.
Zklamání, kterého jsme teď svědky, je ale především důsledkem toho, že jsme dosud nebyli schopni, a hlavně ochotni si přiznat realitu období normalizace. Nakonec i boje okolo ovládnutí Ústavu pro studium totalitních režimů ukazují jen dvě čistě ideologické interpretace tohoto období.
Podle jedné dusil bezbranný a poctivý český národ komunistický režim dosazený zvenku, podle druhé občané přijali normalizační režim, protože jim poskytoval jistoty, které dnes postrádají. Pořád chceme vidět dějiny jako boj dobra se zlem, kde jsme my sami stáli na straně dobra, a bráníme se poznání, jak jsme se během normalizace skutečně chovali.
Čtěte také
Historie ale nevzniká sama od sebe. To, co se stalo, nepřetrvává automaticky v naší kolektivní paměti, ale obraz minulosti rekonstruujeme v podobě příběhů, které si o ní vyprávíme. Je nepochybné, že reálné příběhy z období normalizace by neodpovídaly tradičnímu modelu boje dobra se zlem. Doba, kdy jsme téměř přes noc zapomněli na všechny ideály roku 1968 a podřídili se husákovskému režimu, byla naším společným výtvorem. Naši reflexi ale bohužel ovládly barvotiskové filmové příběhy, které nás všechny vyviňují z jakékoli odpovědnosti za tehdejší mravní marasmus.
Můžeme tedy generálu Pavlovi poděkovat, že nám umožnil do problematičnosti naší minulosti zase trochu nahlédnout. Tuto příležitost k sebereflexi bychom si neměli nechat utéct. Samozřejmě dost výmluvné bude vyústění této aféry. Prezidentské volby se tak mohou stát sociologickou sondou o našem vnímání nedávné komunistické minulosti. Můžeme si tipnout, jak takové referendum o našem chování v době normalizace dopadne. Stane se generál Pavel i s nedávno objevenou minulostí prezidentem?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
