Boje o Brno, Ostravu, povstání v Plzni a Praze. Kde u nás padly poslední výstřely 2. světové války?
Dunění děl, střelba a rachot tanků – zlověstná melodie války se na jaře 1945 začala linout i českým územím. Kromě strachu a děsu v sobě ale tentokrát nesla i naději a očekávání. A Češi válečné volání – a především volání po svobodě po šesti letech německé okupace – vyslyšeli.
Čtěte také
Jedny z nejtvrdších bojů se odehrály na Moravě a ve Slezsku. 25. března 1945 zahájila Rudá armáda takzvanou Bratislavsko-brněnskou operaci. Poté, co ovládla Bratislavu a dobyla Vídeň, přiblížila se k Brnu.
„Když se bojovalo o Brno, tak třetí dům od domu, kde jsme bydleli, dostal plný zásah. My jsme byli ve sklepě a málem nás to vyhodilo až do stropu. Byly to těžké dny, těch 14 dní bojů o Brno,“ vzpomínala pro projekt Paměť národa Danuše Burdová.
Čtěte také
Kromě radosti z osvobození se ale především české ženy začaly bát sovětských vojáků. Sověti se totiž v osvobozených městech chovali často spíš jako dobyvatelé než zachránci. Neváhali krást a znásilňovat.
„To jsou hlavní prožitky, které tam s nimi přichází, ale nic to nemění na oslavě toho, že Rudá armáda je skutečně vnímána jako ta, která pomůže zbavit se německého panství,“ popisuje historik Vojtěch Kyncl.
Hrobové ticho v Aši a Chebu
S opačným přijetím se ze začátku setkávali američtí vojáci. Jako první osvobodili Až a Cheb, tedy města, která v té době byla téměř bezvýhradně osídlena Němci.
„Odpor už sice není tak intenzivní, ale pořád tam je. Byly tam jednotky Hitlerjugend, byl tam Volkssturm,“ vysvětluje Vojtěch Kyncl. „Zajímavé jsou také fotografické materiály z té doby. Pokud se podíváme na osvobození Chebu a Aše, vidíme liduprázdné ulice. Jsou vyvěšené bílé prapory, ale na těch ulicích nikdo není.“
Zadostiučinění se americké armádě dostalo až na začátku května 1945 při příchodu do Plzně, která je vítá jako osvoboditele. „Když přijeli, vypadalo to na náměstí jako o pouti. Někdo přinesl koňak a dal ho dvoumetrovému černochovi. Ten se napil se a poslal dál. A samozřejmě byla sezona šeříku, takže v mojí mysli to je květina osvobození,“ vyprávěl Paměti národa Jaroslav Holler.
Voláme všechny Čechy!
Bylo krátce před 6. ranní hodinou 5. května 1945, když hlasatel Zdeněk Mančal vešel do studia na Vinohradské třídě a usedl za rozhlasový mikrofon. Přesně v celou se rozsvítilo červené světlo a do éteru zazněla posměšná – a dnes už notoricky známá věta – „Je právě sechst hodin.“ Věta, která odstartovala květnové povstání českého lidu.
Víc uslyšíte v prvním díle speciálního cyklu Téma Plus věnovaného konci 2. světové války. Místy bojů provází Lucie Korcová.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
