Monika Ladmanová: Evropa a mír – nic z toho není samozřejmé

Byla to sázka na spolupráci jako základ míru v Evropě. A právě z ní postupně vyrostla dnešní Evropská unie.

Čtěte také

Pavel Polák: Evropa si musí uvědomit, že je silná. A že musí být silnější

Tato vize nevznikla v době optimismu. Pět let po konci druhé světové války oscilovala Evropa mezi nadějí a zoufalstvím. Právě proto Schuman věřil, že budoucnost nelze stavět na strachu, ale na spolupráci. Na vazbách, které z tehdejších nepřátel dělají partnery.

Tento princip drží Evropu dodnes. 

Členské státy naší Unie mezi sebou více než sedm desetiletí nevedly válku. Pro mnohé samozřejmost, ve skutečnosti jde ale o výjimku. Vždyť mezi dvěma světovými válkami rozpoutanými v Evropě uplynulo pouhých 21 let.

Čtěte také

Karel Barták: Článek 42,7 nestačí, aby EU byla připravena na válku

Mír není výsledkem náhody. Je to cesta, kterou jsme si zvolili, a kterou musíme neustále potvrzovat. I díky tomu byla Unii v roce 2012 udělena Nobelova cena. 

Mezi mírem uvnitř Unie a v Evropě totiž není rovnítko. Schumanovu vizi si nemůžeme připomínat bez toho, aniž bychom zmínili válku za našimi hranicemi.

Ruská agrese proti Ukrajině je bolestivým důkazem toho, jak je důležité, aby spolupráce mezi státy byla formálně ukotvená. Nadějí pro napadenou zemi je přistoupení k EU, na kterém Ukrajina intenzivně pracuje. Jako každý stát před ní, který si vybral mír.

Naše pravidla

Česká republika si letos připomíná 22 let členství v Unii. Za tu dobu se výrazně proměnila její ekonomika i postavení ve světě. Je bohužel realitou, že zdaleka ne všichni jsou se svou životní úrovní spokojení.

Řadu výhod členství jsme si však zvykli brát za samozřejmost, staly se běžnou součástí našeho života.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Evropanství po česku

Nedivíme se, když zaslechneme, jak mnohdy astronomické částky z evropských programů zamířily na opravu našich škol, nemocnic nebo čističek odpadních vod. Samozřejmostí jsou také nezávadné potraviny, právo na reklamaci nebo roaming. Jenže za těmito výdobytky stojí společná a jasná pravidla.

Často jim říkáme byrokracie. Někdy oprávněně kritizujeme jejich složitost. Zároveň ale znamenají ochranu, na kterou se spoléháme každý den – ochranu nás jako spotřebitelů, klientů bank nebo cestujících. Jsou to pravidla platná pro všechny, kteří sedí u „evropského“ stolu. A u toho stolu sedí i Česká republika. Jsou to naše pravidla.

Je to volba

Jak řekl Robert Schuman: „Evropa nevznikne najednou ani podle jediného plánu. Bude se budovat prostřednictvím konkrétních úspěchů, které nejprve vytvoří faktickou solidaritu.“ 

Čtěte také

Niedermayer: Evropská ekonomika se musí změnit. Být vícerychlostní je lepší než nedělat nic

Přesně to je v sázce i dnes. Solidarita není – a nikdy nebyla – volitelným doplňkem evropského projektu. Je jeho podmínkou. Evropa totiž není jen Unie. Není to jen soubor institucí nebo pravidel. Je to volba.

Volba způsobu života, prostoru, kde platí vláda práva, kde je respektována lidská důstojnost, ochrana menšin, kde je justice nezávislá a svoboda slova zaručená. A za tuto volbu musíme každý den převzít zodpovědnost. Ať žije Evropa.

Autorka je vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR