Rekruti do masomlýnku. Jak Rusko shání po světě vojáky do své armády?
Válka na Ukrajině se stala jedním z nejvýnosnějších byznysů v Rusku za poslední desítky let. Minimálně z pohledu mužů, kteří se k odvodům dostaví dobrovolně. Náborový bonus, nadprůměrný plat, příplatky za aktivitu v bojích, bonus za přivedení přítele, vysoké částky za zranění i smrt a sociální výhody pro rodinu. To vše v řádu milionů rublů. Pobídky zčásti platí i pro cizince. Ti ale ne vždy tuší, že jejich kontrakt na práci v Rusku je jednosměrná jízdenka na frontu.
Jakými technikami verbuje Rusko zahraniční vojáky do války a proč lze mnohé případy označit za obchod s lidmi, ukazuje nový díl podcastu Na Východ!.
Zvukový design: Jonatán Vidlák
Text a produkce: Daniela Vrbová
Srí Lanka, Nepál, Keňa, Kuba, Spojené státy americké. To jsou jen některé ze zemí, kde působí verbíři do ruské armády. Často pod falešným příslibem dobré práce, štědrého platu, případně ruského dlouhodobého víza nebo občanství lákají v zemích takzvaného globálního jihu tamní muže. Ale nejenom tam.
Potěmkinova vesnice
Průběh těchto „námluv“ s pachutí smrti je ve všech těchto zemích podobný. Zájemcům údajně postačí poslat své údaje, nastoupit do letadla směr Moskva a krásný nový život začíná.
Čtěte také
Jenže v Moskvě vede cesta rovnou do náborového střediska, kde je dotyčný nucen podepsat dokumenty v ruštině, jimž nerozumí. Následuje zhruba desetidenní výcvik a odjezd do první linie.
„Výcvik cizineckých jednotek probíhá v ruštině. A manžel moc dobře rusky nerozumí. Je to pro něj problém a výcviku se moc nemůže účastnit, protože když nerozumíte cizímu jazyku, moc se toho nenaučíte. Takže je teď vlastně vhozen do války,“ cituje podcast Na Východ manželku jednoho z rekrutů. Do Ruska se jeho rodina přistěhovala dobrovolně z amerického Texasu. Že bude ale manžel válčit na Ukrajině, prý netušil.
Zajati během prvního boje
Příklady více či méně podvodného lákání mužů z cizích zemí do Ruska dokumentuje ukrajinská právnička Maria Tomak z lidskoprávní organizace Truth Hounds. V Bangladéši, Keni a dalších zemích vysvětluje, jaké poměry panují v ruské armádě nebo na jaká náborová schémata si místní muži musejí dát pozor. Ondřej Soukup s ní pořídil rozhovor v rámci letošního filmového festivalu Jeden svět.
Čtěte také
„Měli jsme možnost hovořit s šestnácti válečnými zajatci z různých zemí. Osmdesát procent z nich bylo zajato během úplně prvního boje. Mnoho z těch mužů zemře, jejich těla ani nejsou odvezena z bojiště a jejich diny, které žádají navrácení těl, se jich nejspíše nedočkají,“ říká v Na Východ! Maria Tomak.
Možná se počet šestnácti válečných zajatců nezdá jako závratný. Je ale potřeba si uvědomit, že jsou to v podstatě šťastlivci, kteří přežili. A roli v těchto případech hraje také stud, připomíná Ondřej Soukup. Aby se mohli do Ruska přepravit, potřebují totiž cizinci peníze na letenky a víza. To znamená se ještě před cestou zadlužit.
„Známe případy z Afriky. Ocitneš se někde v úplně bizarní situaci, máš flintu, nevíš vlastně, co jsi podepsal. Ale co víš, je, že tvoje rodina dluží zprostředkovateli peníze, které musíš vydělat. I proto se tito lidé často neobracejí na nějaké organizace. Museli si půjčit, aby se tam dostali,“ upozorňuje Ondřej Soukup.
Milion rublů na čele
Upsání se ruské armádě maluje ruským vojákům a jejich rodinám na čelo pomyslný plný měšec. Všichni sousedé vědí, že rodina teď skokově zbohatne, bude moct navštěvovat zdarma univerzity, budou jí odpuštěny dluhy a dostane další významné sociální výhody.
V případě cizinců vycítí ještě dřív než sousedé tento pytel peněz samotní náboráři. I oni totiž dostávají bonus, připomíná Josef Pazderka. Cituje přitom reportáž BBC, v níž syrský „spolupracovník“ přiznal, že tamním mužům poskytovali selektivní informace, aby je přilákali do ruské armády.
Čtěte také
„Ten Syřan tvrdí, že za to dostával vlastně poměrně velký bonus. Zhruba 300 dolarů za konkrétního člověka. Strašně rychle je dostávali na frontu. Podepsali s nimi v náborovém středisku nějaké dokumenty. Ti lidé tomu nerozumí, jsou dezorientovaní, jsou ale motivováni poměrně vysokými bonusy. No a poté se dostávají strašně rychle bez odpovídajícího tréninku do bojové zóny a tam dost často umírají,“ rekapituluje Josef Pazderka.
Podobné příběhy zní z celého světa. Jak Josef Pazderka podotýká, u všech je samozřejmě potřeba se kriticky ptát, nakolik daný cizinec skutečně věděl, že se upisuje válce.
Jak se nicméně ukázalo v případu náborářky Poliny Azarnych, která do armády zlákala na 500 mužů, v naprosté nevědomosti zůstávají následně jejich rodiny v případě, že chtějí po svém příbuzném na frontě pátrat.
„Znovu se tu objevuje vydírání: ‚Když pošlete částku, tak možná něco zjistíme. Podepsal to dobrovolně a má tady dluhy. Uhraďte, uhraďte, uhraďte.‘ Opět se dostáváme k těm obrovským penězům, které se v tom točí,“ dodává Josef Pazderka.
Kolik zahraničních vojáků v ruské armádě podle odhadů bojuje? Nakolik je na nich Rusko závislé? Jak blízko funguje tento náborový a vymahačský byznys i v okolí českého premiéra Andreje Babiše (ANO)? A dokážou se tomuto rekrutování postavit zahraniční vlády a ochránit své občany? Poslechněte si celý podcast Na Východ!.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
