Jan Fingerland: Tak přece jen mír v Gaze?

Prvním krokem by mělo být propuštění izraelských rukojmí zadržovaných v Gaze. Podle dohody by se tak mělo stát naráz a bez jakýchkoli vítězoslavných ceremonií ze strany Hamásu.

Z hlediska tohoto hnutí je to prohra, protože právě rukojmí byli největším trumfem v jeho rukou. Pokud by žádné Izraelce v rukou neměli, válka by vypadala jinak. A pravděpodobně by už bylo dávno po ní.

Rukojmí jako karta

Teď se tedy této karty Hamás zbavuje. Dalšími kroky by mělo být ze strany Izraele propuštění palestinských vězňů včetně řady významných teroristů a první fáze stahování jednotek dislokovaných uvnitř Gazy.

Hamás by se podle amerického plánu měl následně zbavit zbraní a přestat hrát jakoukoli politickou i vojenskou roli v palestinské politice.

Čtěte také

Jan Fingerland: Začátek konce války v Gaze. Možná

Pro tento krok plán dělá mnohé včetně souhlasu arabských a muslimských zemí, slíbené amnestie pro vedení Hamásu a bezpečnostní záruky pro šéfy Hamásu v exilu. Na Hamás bude tlak i zevnitř Gazy ze strany těch Palestinců, kteří chtějí ukončení války. Neústupný Hamás by mohli chápat jako toho, kdo mír znemožnil.

Současně je pravděpodobné, že Hamás udělá vše pro to, aby se zbraní nezbavil, nyní mluví – podle zpráv zevnitř egyptské tajné služby – o „zmražení“, nikoli svém odzbrojení, a tedy i demilitarizaci Gazy. A rozhodně nehodlá skončit. Ještě stačil oslavit druhé výročí 7. října, vystřelil symbolickou raketu na Izrael a dal najevo, že s dvojstátním řešením konfliktu nesouhlasí.

Čtěte také

Operace ve městě Gaza. „Kdyby Izrael necítil, že je to nutné, neriskoval by to. Hamás rozumí jen síle,“ myslí si Ondřej Šmigol

Představitelé Hamásu vědí, že v Trumpově plánu najdou skuliny a že i v samotné Gaze má hnutí stále ještě určitou oporu. Patrně ani některé ze signatářských zemí, jmenovitě Turecko a Katar, nechtějí Hamás zcela odstranit.

S tím souvisí slabiny celého projektu na mír, které jsou paradoxně totožné s jeho silnými stránkami. Pod plán se podepsala řada zemí, týká se řady detailů a předpokládá mnoho kroků v budoucnu – všechny bude snadné torpédovat.

Balancování na kraji

Týká se to i izraelské strany. Představitel strany Náboženský sionismus se dal slyšet, že na čtvrtečním vládním zasedání pro příměří ruku nezvedne, ale neznamená to zánik izraelského souhlasu ani konec vlády.

Čtěte také

Komentátor: Mírový plán je pro Hamás dost velkorysý. „Není shoda ani na zastavení bojů,“ namítá novinář

Část izraelské opozice už dokonce mluví o tom, že by dali Benjaminu Netanjahuovi záruky, že ho podpoří, pokud by ztratil hlasy extremistických ministrů. Do budoucna bude naplňování plánu vyžadovat i izraelskou součinnost. I proto, že Trumpův návrh předpokládá další kroky směřující k naplnění palestinské státnosti.

Stejně tak bude projekt záviset na schopnosti Palestinské autonomie zreformovat se a převzít odpovědnost. Pokud to samospráva neudělá, zhatí tím širší vizi, se kterou Trump a jeho spolupracovníci přišli.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Donald Trump udělal vše, co se dalo, a nyní ze všech stran sklízí zasloužené gratulace. O mír, nebo spíš naději na mír se postaral on, nikoli OSN nebo evropské státy, které v minulých týdnech formálně „uznávaly Palestinu“, zatímco Američané pracovali na reálném plánu na reálné kroky vpřed.

Naděje na cestu vpřed v otázce Gazy a Palestiny tedy existuje. A nejen tam. Trumpův přinejmenším dočasný úspěch může Ameriku posílit v úsilí o uzavření války na Ukrajině, nebo přinejmenším proměnit mezinárodní atmosféru. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu