Komentátor: Mírový plán je pro Hamás dost velkorysý. „Není shoda ani na zastavení bojů,“ namítá novinář

V úterý 7. října se po světě uskutečnily mnohé vzpomínkové akce, ale konaly se i protiizraelské demonstrace. Na několika českých vysokých školách a univerzitách v den výročí útoku Hamásu zavlály vlajky Palestiny. Jak to hodnotíte? Je to glorifikace násilí?

David Scharf: Podle mě to rozhodně není glorifikace násilí. Já jsem to gesto chápal především tak, že je to podpora lidí, na kterých je v současné době podle OSN, odborníků i nevládních organizací páchána genocida. A ta genocida trvá dva roky, od 7. října 2023.

A není to tedy nevhodné, dělat to přímo v určité datum, kdy se odehrál ten masakr?

Scharf: Myslím, že celé rámování té otázky a to, jak se při každé snaze projevit nějakou jenom základní empatii palestinskému lidu k tomu, čemu právě teď musí čelit, že se to neustále rámuje jako terorismus, je podle mě součást toho, proč je té podpory z České republiky tak málo. A proto myslím, že vyvěšení těch vlajek je výraz odvahy od studentů a studentek.

Je to výraz odvahy studentů a studentek, pane Šmigole?

Ondřej Šmigol: Podle mě je přihlášení se k té akci právě tím, že to bylo vyvěšeno 7. října. Je to přihlášení se k akci teroristického hnutí Hamás a jakési vyjádření podpory tomu masakru. Podle mě to je něco jako vyvěsit německou vlajku v den útoku na Polsko.

„Dobrý krok vpřed“

V Egyptě mezitím pokračují nepřímé rozhovory o výměně rukojmích za palestinské vězně a o dalších bodech mírového plánu připisovaného americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Hamás požaduje garanci konce války a ujištění, že se nebude opakovat. Může podle vás Trumpův plán vést k míru v pásmu Gazy, k lepší budoucnosti Palestinců i Izraelců, anebo je na místě spíše skepse?

Šmigol: Ten plán samozřejmě není úplně dokonalý. Podle mě je to nejlepší, co momentálně máme na stole. Má dobré body – propuštění všech rukojmích, odzbrojení Hamásu, jeho vyloučení na jakékoliv budoucí správě Gazy.

Čtěte také

Proizraelský Trump vystřízlivěl, Netanjahu může vsadit na vizi anexe Západního břehu, míní Tureček

Zároveň obsahuje jakýsi plán do budoucna, jak Gazu znovu vybudovat a vrátit Gazanům dobrý standard života. Čili řekl bych, samozřejmě můžeme se bavit o detailech, ale zhruba tak, jak je načrtnutý v těch velkých obrysech, se rozhodně jedná o dobrý krok vpřed.

Scharf: Myslím, že finální posouzení bude záležet na tom, jak to dopadne. Ale myslím si, že tam je několik důvodů, proč věřit tomu, že to nedopadne, což slyšíme i z prohlášení Hamásu, která jste zmínila. Tedy souhlas s tím není úplně stoprocentní.

Ten plán je určitě ambiciózní, to je na něm zajímavé, proto se taky hodně diskutuje i v médiích. Je ambiciózní v tom, že přidává mnohem delší rámec do budoucnosti.

Čtěte také

Szántó: Trumpův plán na „dobrovolný“ odchod Gazanů se jmenuje etnická čistka, zločin proti lidskosti

Ale přidává ho tam ve chvíli, kdy vůbec ještě nepanuje shoda, podle mě zejména ze strany izraelské vlády, na tom, jak by měly dopadnout ty úplně první kroky, což je zastavení bojů a stažení z Pásma Gazy.

Slyšeli jsme například izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Těsně po oznámení toho plánu vydal video, kde říká, že se z Gazy izraelská armáda nestáhne. Myslím si, že tam je pořád spousta problémů už jenom o konkrétních prvních fázích.

Myslím, že to obsahuje zároveň některé (pro Hamás – pozn. red.) nepřípustné části, jako například správa Gazy nějakým představenstvem, v jehož čele sedí Donald Trump a dohlíží na to, jak se má vládnout v Gaze.

Vítěz války?

Je plán pro bojovníky Hamásu dostatečně velkorysý?

Šmigol: Myslím, že je dostatečně velkorysý, neboť jim dává záruku, že přežijí. Trump to řekl, myslím, celkem jasně: „Buď přijmete tento plán, nebo Izrael bude muset vykonat, co musí vykonat, to znamená zničení Hamásu.“

Čtěte také

Plán pro Gazu se může zadrhnout na posloupnosti kroků. Hamás neodmítne kategoricky, míní bývalý velvyslanec Schneider

Je to tedy velkorysost pod pohrůžkami.

Šmigol: Je to pod pohrůžkami a musíme si uvědomit, že Hamás prohrál válku. Kdyby neměl rukojmí, kdyby nebyla propalestinská propaganda po celém světě, tak jediné, co mu zbývalo, byla bezpodmínečná kapitulace, jak se stalo Německu nebo Japonsku ve druhé světové válce.

Prohrál Hamás válku, Davide Scharfe? Respektive čeho hnutí docílilo? Hamás samozřejmě docílil obrovské popularity všude po světě, to vidíme na propalestinských demonstracích.

Scharf: Ano, docílil toho, že se víc mluví o tom, že Palestina je okupovaná. Neřekl bych, že to je propaganda, je to prostě nahlížení na to, co se děje několik dekád.

Myslím, že válka je prohraná až ve chvíli, kdy se nebojuje, a Hamás zatím stále bojuje. Izrael už několik měsíců stále dokola opakuje, že potřebuje dobít poslední město – na jaře loňského roku to byl Rafah, teď je to Gaza City.

Čtěte také

Tureček: Izrael desítky let odmítá vznik Státu Palestina. Nejde mu jen o bezpečí, ale i o expanzi

Vždycky se říká: „Teď už to opravdu bude vést k úplně finálnímu poražení Hamásu.“ Zatím se to nikdy nestalo. A ještě bych chtěl jenom upřesnit, co se týče zdržování příměří nebo na koho se čeká – myslím si, že jedno příměří jsme tady měli letos na jaře, trvalo několik týdnů a byl to Izrael, kdo to příměří porušil.

Šmigol: Ztroskotalo na tom, že to příměří se prodlužovalo podle toho, jak se budou dále propouštět rukojmí a Hamás je přestal propouštět. Izrael ještě několik týdnů čekal, jestli z toho něco nebude, a potom, když zjistil, že z toho nic nebude, tak zahájil znovu vojenský tlak, což je jediné, co na Hamás funguje.

Tlačí Trumpův mírový plán adekvátně na obě strany konfliktu? Proč Hamásu vadí, že v plánu chybí časový harmonogram jednotlivých bodů? A jak proběhne předání rukojmí a palestinských vězňů? Poslechněte si celý díl pořadu Pro a proti ze záznamu v úvodu článku.