Červenec 1992 – demokracie není žádná legrace

28. červenec 2017
Václav Havel při předávání ceny Nadace Vize 97 Stanislavu Grofovi v Pražské křižovatce

Československo se postupně rozpadá, prezident Václav Havel abdikuje a politická reprezentace historických zemí se snaží o definici českých zájmů.

V červenci 1992 pokračuje nezadržitelný rozpad společného státu daný výsledkem červnových voleb. Pomineme-li jednání o příštím osudu Československa mezi předsedy vítězných subjektů v obou republikách Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem (kterým je věnován zvláštní pořad), zaujme nás jeden dobový fenomén: velmi frekventovaným žánrem byla tehdy v Československém rozhlase anketa.

Vybrali jsme ukázky z Bratislavy (o výsledcích voleb na Slovensku a hlavních osobnostech slovenské politické scény), z emočně vypjatých demonstrací frustrovaných občanů (nezvolení Václava Havla prezidentem, požadování referenda) a také z ankety mezi slovenskými návštěvníky Prahy na téma „Co by měli Češi vědět o Slovácích“.

Poté, co část slovenských poslanců ve Federálním shromáždění zabránila znovuzvolení Václava Havla, prezident abdikoval. K tomu přinášíme, kromě již zmíněné ankety, ještě dvě ukázky z jeho závěrečné tiskové konference.

Československo

V této době nebyla ještě zcela odmítnuta myšlenka referenda o podobě a existenci společného státu, o jeho obtížné proveditelnosti hovoří místopředseda české vlády Jan Kalvoda. Nově jmenovaná česká vláda se snaží ve svém programovém prohlášení definovat české zájmy, v rozhlasové diskuzi o tom hovoří ministr financí Ivan Kočárník.

Z dlouhé řady rozhlasových komentářů a diskuzí o probíhajících událostech jsme vybrali ukázky z debaty na téma „Proč se nemohou politici dohodnout?“ Dále z příspěvků Jiřího Ješe a Pavla Tigrida (v té době končícího poradce prezidenta republiky).

Spustit audio
autor: Pavel Hlavatý
  • 20. století