Halík: Na začátku koronakrize jsem si často připadal jako v nějakém hororovém filmu

Čtěte také

Nevíme, jak dlouhá cesta náš ještě čeká, proto šetřme síly, radí psycholog Kulhánek

„V ty první dny jsem necítil paniku nebo strach o sebe. Kdybych měl jít poctivě do hloubky, tak samozřejmě, že se tam občas objevilo takovéto – ano, jsem senior, můžu se nakazit, můžu umřít,… a co si pak počnou ti chudáci, kteří budou muset dát dohromady mé rukopisy, kdo převezme ty či ony úkoly,“ přiznává Tomáš Halík.

Pak přišla úzkost o blízké, kteří mají zdravotní problémy nebo jsou zesláblí věkem. „Taky na mne doléhal strach o svět. Zvláštní byly pocity hned na začátku, kdy jsem měl pocit, že jsem se snad ocitl v nějakém hororovém filmu. Když jsem se ráno probudil,… ta první chvíle, že jsem se ze svého krásného snu dostal do nějakého hororového a že se z něj musím rychle probudit. Pak jsem si uvědomil, že jsme součástí takového filmu, ale na to jsem si ze začátku opravdu musel zvykat,“ vzpomíná kněz.

Strach? Panika? Hněv?

Kazatel a pedagog na Evangelické teologické fakultě UK Pavel Hošek na stejnou otázku říká: „Přiznám se, že jsem strach nezakoušel. Až jsem skoro měl pocit viny, že bych měl mít větší míru obav, než jsem měl. Dodržoval jsem pravidla a předpisy,… ale nepodléhal jsem panice… Spíš jsem měl radost ze sounáležitosti, dobrovolnictví nebo ze šití roušek… Důležitější pro mne bylo učit se velkorysosti a empatii k těm, co strach měli, a tak se chovali někdy i trochu bezohledně.“

Čtěte také

Útoky na nakažené? Je to strach z neznámého, který podněcují neetické výroky politiků, míní psycholog

Podle kazatele se takový strach přetavoval v hněv. „K těm, co nedodržovali pravidla… Strach se totiž často překlopí v hněv, protože bezděky hledáme někoho, kdo by pro nás symbolizoval hněv bolesti, kterou zakoušíme. Je to ale dobré cvičení, abychom se učili s obavami pokud možno ohleduplně nakládat,“ myslí si.  

O čase koronavirové krize se hodně přetřásalo, jestli nás to nějak změní. Halík tvrdí: „Žili jsme pod diktátem ,stále víc rychleji‘, v takové hektice. Až koronavirus nám ukázal  důležitost zastavit a zamyslet se.“

Opravdu se chceme vrátit k hranicím? 

Další věcí k zamyšlení je pak podle Halíka budoucnost globalizace. „Je to proces, který bude pokračovat. Bude mít své velké výhody, ale i svá nebezpečí… Budeme vážit, do jaké míry je třeba čelit pokusům proces globalizace zastavit. Vrátit se k nejrůznějším hranicím, k fundamentalismu apod. Pak myslím, že co až dosud naši civilizaci ovládlo, byla víra v pokrok. Taková ta jistota, že vše máme pod kontrolou. Teď se ukázalo, že nemáme. Pravděpodobně se různé děsivé věci budou opakovat, a to nejen nákazy, ale i duchovní nákazy. Asi budeme v našem světě čelit katastrofám… To budí v lidech strach, a s tím velké téma, jak ho zpracovat.“

Čtěte také

Psycholog: Panika v souvislosti s koronavirem je iracionální. Sledujte hlavně vyjádření lékařů

Halíka zajímá i role totalitních režimů v nedávné koronakrizi, a to v oblasti informací. „Čína blokovala informace o počátku koronaviru, což mělo tragické následky. Dnes i Rusko zřejmě nedává pravdivé informace, a k tomu rozpoutalo vlnu fake news. Vidíme velkou aroganci obou těchto režimů vůči Česku.“

Zajímavé je i to, co to řeklo třeba o samotné Číně. „Ryze technická civilizace, která staví obrovské mrakodrapy,… a v jejich stínu se prodávají na trhu netopýři. Tato nevyrovnanost byla i jednou z příčin této katastrofy,“ dodává Halík.

Celou Vertikálu si poslechněte v audiozáznamu.