Chlapíci, pro které svoboda znamenala i povinnost, říkají Doležal a Stehlík o blahořečených kněžích

„Myslím, že svobodu nepovažovali za samozřejmou, ale za zodpovědnost. Všichni tři chápali, že svoboda je investice, která člověka něco stojí, a že se také musí snažit se sebevzdělávat,“ usuzuje Doležal.

„Doplnil bych ještě slovo služba,“ navazuje historik Stehlík, ředitel Památníku národního písemnictví. „Chápali, že svoboda má v sobě i vědomí povinnosti.“

Čtěte také

Toufar nebyl horlivým buřičem a osvoboditelem. Snažil se s režimem vycházet, popisuje kněz Beneš

Zatímco Toufara umučila Státní bezpečnost v souvislosti s událostmi v Čihošti a na své blahořečení ještě čeká, Bula a Drbola se stali součástí takzvaného Babického případu. A to přesto, že byli zatčeni ještě před osudnou střelbou, která proces odstartovala.

Obě vyšetřování, babických i čihošťských událostí, byly politicky motivované, zdůrazňují hosté debaty Vertikály, a navíc se odehrály na Vysočině. 

„Je to oblast velmi silného sepětí lidí jak s půdou, tak s vírou,“ vysvětluje Stehlík a poukazuje na to, že podle výsledků voleb v roce 1946 neměli komunisté v těchto místech vysokou oblibu.

„To, co se tam odehrálo mezi lety 1958 až 1952, to jsou dějiny násilí. A z toho vystupují osobnosti těchto kněží, kteří jsou v regionu vnímáni jako autorita a zároveň jako lidé, za kterými se dá přijít a řešit s nimi i obyčejné problémy,“ nastiňuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Poprvé jsou blahořečeny oběti komunistického režimu v Česku, říká o kněžích Bulovi a Drbolovi historik

Všichni za sebou měli „tvrdou školu“, poukazuje Doležal: „Bula byl za války totálně nasazen, Toufar musel jako pedagog za protektorátu obhajovat českou kulturu pod nacistickou decimací. Byli si vědomi, že obhajují hodnoty, ale taky že musí nějak žít a reprezentovat hodnoty nějak živě, ne trapným nebo moralizujícím způsobem.“

Podle Stehlíka mohou životní příběhy mužů, kteří odolávali režimu, přibližovat mladým lidem to, co vše může svoboda znamenat. 

„Když se to týká konkrétních lidí, tak už pojem svobody není tak abstraktní. Dokud ho nevztáhnete ke konkrétnímu osudu, tak je vlastně nepředstavitelný,“ míní historik a dodává:

„Bude to znít zvláštně, ale jsou to skvělé možnosti, jak upozornit na to, že dějiny se nedějí velkým rozhodováním vlád, prezidentů, premiérů nebo komunistických papalášů. Ale že dějiny jsou i tři vesničtí chlapíci, kteří žijí své životy a dennodenně dělají svoji službu. Je to o jejich svědomí, o tom, jak se vyrovnávají s protektorátem a s novým režimem. Do vnímání dějin vtahují normální lidský život včetně slabostí a zároveň ukazují schopnost mít hranice a rozeznávat dobré od zlého.“

Poslechněte si celou debatu Vertikály.

V první části pořadu uslyšíte novinky ze světa církví, víry a náboženství s Naděždou Hávovou.