Toufar nebyl horlivým buřičem a osvoboditelem. Snažil se s režimem vycházet, popisuje kněz Beneš

Toufarovo blahoslavení by podle Beneše znamenalo, že jeho příběh vystoupí z úzkého regionálního a osobního rámce a že bude řečeno, že nějak autenticky svědčí o Bohu. „Zatímco naše řeči včetně kázání o Bohu často svědčit nemusí.“

Čtěte také

Je paradox dějin, že snaha zdiskreditovat Toufara vyústila v diskreditaci komunistů, říká teolog a historik Marek Šmíd

Pro ateisty, kteří tvoří větší část české společnosti, bude prý Toufar nadále jednou z obětí komunistického režimu. „Bude potvrzením toho, jak hrozný ten režim byl a jak vlastně ničil i úplně obyčejnou touhu žít a být tu pro druhé.“

„Ale má-li být Toufarův příběh něčím zvláštní, tak se alespoň musíme, byť nevěříme, nějakým způsobem konfrontovat s vírou a uznat alespoň u Toufara v jeho osobě to, že v Boha autenticky věřil a v životě s ním počítal.“

Není možné vytvořit si krásný život, když by to znamenalo, že budu muset zavírat oči před tím, že sám smysl toho života je ukraden.
Petr Beneš

Beneš podotýká, že Toufar nebyl horlivým buřičem a osvoboditelem, tím, který statečně jde proti zvůli moci. „Naopak se až do konce snažil – ne snad ze zbabělosti, ale protože byl založením pokojný člověk a protože chtěl působit dělně, ne ničit – jít až na hranu toho, aby mohl působit i v tom režimu, jaký tady byl.“

Beranův pastýřský list

Připomíná, že Toufar měl například výhrady ke čtení pastýřského listu arcibiskupa Josefa Berana. V něm šlo o jasné vymezení postojů oficiální hierarchie české církve proti komunistické vládě – vláda podle něj pod maskou různých frází skutečně šla proti církvi a náboženské svobodě.

„Byli mnozí kněží, kteří jej četli statečně, horlivě, bouřlivě. Mnozí, protože byli varováni, že když ho přečtou, tak to bude mít vážné důsledky, to neučinili nebo to učinili s váháním či něco vynechali.“

Čtěte také

Číhošťský zázrak v prosinci 1949 nebyl nikdy objasněn. Umučený kněz Toufar se ale stal symbolem doby

„Toufar se opravdu až do konce snažil s režimem vycházet. A o to je jeho příběh v kontextu toho současného putinovského zla zajímavější. Ono chci-li zůstat nějak věrný sám sobě, tak i když nejsem člověk, který hledá konflikty a který chce prokazovat hrdinství, tak nakonec dojdu do nějakého bodu, kdy nemohu dál jít lineární cestou, kdy nemohu žít tzv. malý, dělný život.“

V souvislosti s válkou na Ukrajině čte tedy Beneš Toufarův příběh tak, že „není možné vytvořit si krásný, poctivý, dobrý život v okamžiku, kdy by to znamenalo, že budu muset zavírat oči před tím, že sám smysl toho života je nějak ukraden.“

Poslechněte si celé Hovory Petra Viziny.