Taky jsem dnes mohl hrát na cello v symfoňáku, ale rozhodnutí jít jinou cestou určitě nelituji, říká bigbítová legenda „Olin“ Nejezchleba
„Violoncello jsem na konzervatoři dostudoval, dokonce jsem vyhrál konkurs do tehdejšího Státního symfonického orchestru Gottwaldov (dnešní Zlín) na místo cellisty. Ale protože jsem také kamarádil s bigbiťáky a folkaři, tak jsem asi měsíc před nástupem do symfoňáku ,dostal lano‘ od kapely Marsyas,“ popisuje své začátky rockový violoncellista, baskytarista, zpěvák a houslista Jaroslav „Olin“ Nejezchleba.
„Z Marsyasu tehdy odešel Jiří Vondráček, takže hledali někoho nového – po nějakých peripetiích to nakonec dopadlo. Tím pádem se můj osud, pokud jde o vážnou hudbu, uzavřel a už jsem ji nikdy nehrál,“ doplňuje hudebník vzpomínku na rok 1981.
V pořadu Hovory prozrazuje, že své hudební začátky prožil s cimbálovkou. „Hrál jsem s nimi asi osm let a moc jsem si to užíval. Kapela se jmenovala Písečan, takže většina kluků pocházela z obce Moravský Písek, kde jsem ostatně bydlel i já s rodiči.“
Cellistou v cimbálovce
„A asi jsem byl úplně prvním cellistou v cimbálovce na Slovácku. Často jsme se na různých festivalech potkávali s dalšími cimbálkami, a nikdo jiný na cello nehrál – dnes už se tu a tam někdo vyskytuje, ale tehdy nikdo.“
Výzvou bylo podle Nejezchleby i to, co vlastně na violoncello v cimbálovce hrát. „Ze začátku jsem nevěděl, co hrát, oni také ne, takže jsem si musel najít nějakou cestičku. Tak jsem hrál občas kontrapunktické melodie, druhé hlasy a podobně. A samozřejmě, že jsem taky musel zpívat, což v cimbálce musí každý, to je skoro povinnost. Byla to docela dobrá zkušenost, protože jsem si tam svůj hlas už jako mladý trošku ,omlátil‘,“ prozrazuje.
„Když jsem studoval na konzervatoři, tak jsem samozřejmě také předpokládal, že u vážné hudby zůstanu. Ale jak jsem se čím dál tím víc kamarádil s chlapíkama od folku a bigbítu – a poznal jsem Hrubého, Metu, Mišíka, Kalandru, Skálu –, tak mě to čím dál víc táhlo jinam. Ale musím říct, že své rozhodnutí jít jinou cestou nelituji,“ dodává.
Dnes Jaroslav Olina Nejezchleba spolupracuje s hudebníky z uskupení Ivan Hlas Trio, Malý bobr, Jananas nebo Etc, také založil skupinu KyBaBu (což je zkratka pro kytaru, basu a buben) a má další aktivity.
Jak získal přezdívku Olin? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Ondřej Konrád.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
