Všechny zvuky jsou krásné, tvrdí rozhlasový ruchař Petr Šplíchal. Srážku vlaků „vyráběl“ na chalupě
„Když se zaposloucháte do dnešního světa, tak dřív charakteristických zvuků ubylo. Jak chcete natočit zvuk elektroauta? I v benzinovém se uvnitř už špatně točí jízda – nic to nedělá. Dřív, no to bylo… Když se ve staré oktávce zařadilo a přidal plyn, to bylo zvuků. Nebo tramvaje – dnes už moc nezvoní, a když, tak ne jejich dřív charakteristickým zvonkem. Když pak natáčíme příběh ze současnosti, nemůžu použít starý zvuk,“ říká rozhlasový mistr zvuku a ruchař Petr Šplíchal.
Za víc než 50 let své rozhlasové práce natočil přes tisícovku rozhlasových her a dramatizací.
„Mnoho ruchů a zvuků vyrábím ve studiu, například kroky dělám podle samotného herce – jeho emocí a rychlosti, s jakou hovoří. Vezmu si sluchátka, naposlouchám si ho a pak to v jeho rytmu okrokuji. Pokud nějaký ruch nenajdu v naší kartotéce, musím si ho vyrobit.“
Čtěte také
Když točili příběh nejtragičtějšího vlakového neštěstí v historii Československa u Stéblové (1960), a to pro pořad Historie českého zločinu, musel mistr zvuku vyrazit na vlastní chalupu.
„Strojvůdci vedli dialog, pak přišla dost specifická srážka, kdy se o sebe třely plechy, a vysypalo se topeniště parní lokomotivy, které začalo hořet. Nezbývalo, než vzít nahrávací zařízení a odjet na chatu – mimochodem u mě na chatě je nepřeberná studnice všech zvuků, vrzajících dveří, schodů apod.,“ popisuje.
„Takže jsem vzal dvě plechová kolečka – jedno muselo být staré, a s manželkou jsme je rozjeli proti sobě. Tím nárazem se jejich plechy třely mezi sebou. Nebylo to na první dobrou, muselo se to několikrát opakovat. A po dalších úpravách z toho opravdu vznikl základ srážky vlaků,“ doplňuje.
Kojot Z-252
Mistr zvuku a zvukový designér, jak se ruchařům dnes říká, následně dodává, že pro něj osobně neexistuje zvuk, který by neměl rád. „Všechny jsou krásné,“ přiznává.
„A protože celý život pracuji se zvuky, asi se mi proti jiným smrtelníkům vybaví jejich znalost. Byli jsme s manželkou na čundru ve Spojených státech, spali jsme v kempech a najednou se v noci ozval příšerný řev. Vedle byl ranč, začali se jim plašit koně apod. Manželka se lekla, ale já ne. ,Klid, spi, to je kojot. Mám ho v katalogu pod číslem Z-252‘,“ dodává Petr Šplíchal.
Celý rozhovor najdete v audiozáznamu, ptá se Naděžda Hávová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
