Čechy poznáte podle oblečení. Přitom stačí jednobarevná kombinace, je to elegantní, radí návrhářka Pivcová

„Na letišti poznáte, kdo je Čech. A je to podle mě trochu smutné,“ naznačuje návrhářka, jak je to v Česku všeobecně s módou. „Přitom se můžeme se podívat do šatníků národu, jako jsou Italové nebo k Italům nebo na sociální sítě. Můžeme se inspirovat a začít šatník pomalu stavět.“

Čtěte také

Vkus nevkus, tím jsou Češi známí. Moje kolekce pro Expo není výsměch, Japonci ji ocení, věří Černý

A nemusí to být podle ní příliš nákladné. „Některé kousky nemusí být drahé. Košile s kalhotami pro muže jsou jednoduchá záležitost, mnohem složitější to mají ženy, které v šatníku musí mít kalhoty, sukně, saka, topy, šaty. Ale ženy zase umí s vizáží od přírody lépe zacházet.“

Nic se podle ní nedá zkazit jednobarevnými kombinacemi. „To znamená jednobarevné kalhoty pro muže, jednobarevné košile s vyhrnutými rukávy v létě. Len, jednoduché kvalitní brýle, hezké brýle, hodinky,“ vyjmenovává.

Hlavním cílem by podle ní měl být dobrý pocit nositele a elegantní vzhled. „Jednobarevnými kombinacemi uklidňujete vzhled,“ doporučuje Pivcová a vysvětluje:

„Elegance nám dává možnost soustředit se na svůj vlastní charakter. Nemusíte hrát žádnou roli. Je to jednoduché. A zároveň to nechá vyniknout vašemu obličeji, vlasům nebo postavě.“

Fast fashion

Oblečení má ale také výpovědní hodnotu – reflektuje náladu, osobnost, ale také příslušnost jeho majitele ke skupině. Podléhání trendům je proto často výrazem touhy zapadnout do určité skupiny lidí bez ohledu na vlastní preference, vyjmenovává Pivcová.

Čtěte také

Rychle, levně, bezohledně. Trendy ve fast fashion vybírají algoritmy, oblečení šijí migranti i děti

Na tuto potřebu často reagují konfekční značky a průmyslová výroba neustále zaplavující trh novými kousky oblečení.

„Fast fashion je často imitace původních trendů některých drahých nebo méně dostupných značek. Dneska chrlí obrovské množství oblečení, které když vidíme v obchodech, tak zapínáme Pavlovův reflex, a chceme to, co opravdu nepotřebujeme,“ kritizuje.

„To oblečení nás dost často neudělá hezčími. Kumulace množství není jako kvalita hezky sestaveného šatníku. A já nevidím důvod, proč by se měly chrlit miliony a miliony kusů oblečení, protože tohle z vás lepšího člověka neudělá.“

Komplexní řemeslo i hra

Kromě vlastních kolekcí se Štěpánka Pivcová věnuje i poradenství. Při zařizování nového šatníku je podle ní důležité, aby klient o změnu stál, jedině díky tomu bude proměna úspěšná.

„Důležité je, aby ta osoba změnu chtěla nebo potřebovala a aby byla ochotná se přizpůsobit, komunikovat a radit se o tom, co chce,“ uvádí. „Vždycky je to o tom, že ten člověk už má svůj charakter a své oblíbené kousky, s tím já ráda pracuji. Nemyslím, že funguje a že je dobré člověka úplně předělat, to poznáte, že tam něco nesedí.“

Čtěte také

Módní návrhářka Veronika Štěrbová: Oblečení dokáže neuvěřitelné věci. Bez ohledu na konfekční velikost

Její služby využívá i současný prezidentský pár, jemuž Pivcová pomáhá vybírat vhodné reprezentativní oblečení.

„Prezident je nejvyšší státní úředník, jeho oblečení má být formální. Ale samozřejmě se musíme dostat také k osobnosti prezidenta, která je velmi akční a neformální,“ popisuje. „V momentech, kdy není v úřadu, má volnočasové oblečení, které tvoří košile a flanelky.“

Způsob oblékání je podle ní hra – dává člověku možnost vyjádřit se, ale i klamat okolí. Vkus a navrhování proto vnímá nejen koníček, ale i jako umění.

„Móda je velmi komplexní řemeslo. Je to znalost siluet, látek, ale i psychologie, trendů, společnosti a další stovky malých věcí, které k procesu patří,“ uzavírá Pivcová.

Proč se módní návrháři často oblékají minimalisticky? Co je typicky český módní nešvar? A proč si schováváme horší oblečení na doma? Poslechněte si celé Hovory.