Číhošťský zázrak v prosinci 1949 nebyl nikdy objasněn. Umučený kněz Toufar se ale stal symbolem doby

8. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pouť k výročí umučení P. Josefa Toufara komunistickou StB, Číhošť

Pohyb křížku na oltáři v kostele Nanebevzetí Panny Marie 11. prosince 1949 zahýbal nejen malou obcí Číhošť. Kněze Josefa Toufara kvůli tomuto zázraku umučila Státní bezpečnost. Chtěla z něj chtěla doslova vytlouct přiznání, že celou věc zinscenoval. Církev dnes usiluje o jeho blahořečení. 

Číhošť se v roce 1949 stala dějištěm jevu, který dodnes nikdo spolehlivě nevysvětlil, ale i tak vyvolává stále zájem a pozornost.

Josef Toufar

Kněz Toufar

Josef Toufar byl oblíbený, společenský člověk, kterému nebylo zatěžko vzít do ruky kosu a pomoci svým farníkům na poli. Rodák z Arnolce u Jihlavy i ve své práci duchovního zúročil to, že pocházel ze selské rodiny a odmala byl zvyklý tvrdě pracovat.

V pondělí 6. března 1950 se konala na ministerstvu vnitra tisková konference a přítomným byl předveden celý mechanismus, jímž bylo umožněno „zázračné“ pohybování kříže

Knězem se stal téměř ve 40 letech, nicméně už během jeho působení v zahrádce u Želivi si ho všichni chválili. Mírný kněz, který ale měl mezi lidmi nemalé slovo, se tamním komunistům moc nehodil, a tak ho přes protesty farníků přeložili do nedaleké Číhoště.

A právě ve zdejším kostele Nanebevzetí Panny Marie se 11. prosince 1949 pohnul během Toufarova kázání křížek. Kněz sám to ale neviděl, upozornili ho až jeho farníci. Nezvyklý pohyb vidělo celkem 19 lidí. Toufar celou věc nahlásil na biskupství, ale netušil, jaké následky to pro něj bude mít, vysvětluje Stanislav Prášek z nadačního fondu Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. 

Číhošťský zázrak

Ohlas, který v 50. letech pohyb křížku vzbudil, věřící hovořili o zázraku, se nicméně nehodil komunistickému režimu. Josefa Toufara uvěznili, a přiznání, že věc zinscenoval, se z něj snažili vytlouct. Kněz se ale přiznat odmítal a tak se násilí stupňovalo.

Na konci února 1950 Josef Toufar nakonec vynucené přiznání podepsal, ale jeho pravost novodobá věda zpochybňuje.

Čtěte také

Krátce na to zemřel. V zuboženém stavu ho tajná policie převezla do Borůvkova sanatoria v Legerově ulici. Na poslední chvíli se mu snažili zachránit život.

Měl být totiž hlavní postavou zinscenovaného procesu. Jenže jejich brutální zacházení nemohl přežít. Ještě dnes si člověk umí těžko představit, co musel 48letý muž prožít v poslední měsíc svého života.

Nesměl mít ani hrob

Josef Toufar neměl mít ani hrob, a tak jeho ostatky skončily v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově. Už v 50. letech ale shořela dokumentace, přesto se povedlo identifikovat místo, kde by snad mohl ležet. O vyzvednutí a důstojné pohřbení kněze usilovala jeho rodina už v minulosti, konstatuje Miloš Doležal, autor životopisné knihy o Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemříti měli.

Celý pořad najdete v audiozáznamu.

autoři: Jan Blažek , Eva Rajlichová
Spustit audio

Související