Lidé v listopadu 1989 otevřeli svá srdce, vzpomíná Malý a dodává: Výzvou dneška je vnímat pluralitu

Václav Malý moderoval z balkónu Melantrichu statisícové protikomunistické demonstrace na Václavském náměstí a poté i na letenské pláni.

„Byla to jedinečná atmosféra, která se vytvořila jak na Václavském náměstí, tak na Letné,“ vzpomíná s odstupem 36 let Malý pro Český rozhlas Plus.

Čtěte také

Konspirace jsou odvrácenou stranou demokracií, myslí si religionista Kozák ze skupiny Konspiritualita

„Já jsem se před každým vystoupením v duchu modlil, abych zvládl tu roli, protože to nebylo jednoduché. Pod tribunou byly tisíce lidí a stačilo něco, co se člověku nepovede, a zcela se to mohlo jako zvrtnout.“

„Zároveň jsem si byl vědom, že musíme mluvit spontánně, lidsky. Že nelze moralizovat. Že je třeba ty lidi povzbudit, potěšit, zklidnit. Tak doufám, že se to podařilo. Přiznávám, že to byl dar z nebes, že to nebyla jenom nějaká moje schopnost, protože dneska bych to opravdu už nedovedl zopakovat,“ říká s pokorou.

Byl to Malý, kdo 25. listopadu 1989 na Letné vyzval publikum k modlitbě Otčenáše, přestože věděl, že většina účastníků demonstrace by o křesťanství málo nebo vůbec nic.
„Lidé byli velmi klidní, pokojní, otevřeli svá srdce a cítili, že se něco tedy děje, že se něco láme. V tomto smyslu to byla opravdu víra, naděje, že to bude lepší než dosud,“ je přesvědčený.

Výzva k otevřenosti

Sametová revoluce otevřela prostor svobody pro církev i společnost. Velký morální kredit z té doby ale církev nezúročila a dnes lidé často hledají víru a osobní duchovní cestu mimo tuto instituci, uznává Malý.

„Pro mě je víra životní postoj, kdy hledám osobní zakotvení, o co se můžu opřít, co mi dává nějaké světlo do dalšího kráčení na pozemské pouti,“ přibližuje.

Čtěte také

Kdo byl skutečně Dominik Duka? Pastýř se silnou vizí, nekompromisní ochránce víry a gejzír emocí

„Pro nás, kteří se hlásíme k institucionálnímu křesťanství, tedy že máme vazbu na společenství církve, je veliká výzva, abychom dovedli vést s lidmi, kteří jsou jiné duchovní tradice, otevřený rozhovor. Abychom je vnímali jako protějšky, jako partnery, abychom okamžitě po nich nechtěli, aby se k nám přidali, že jinak nás nezajímají,“ uznává.

Všímá si, že křesťanů v Evropě ubývá, zároveň ale zdůrazňuje, že v jiných světadílech je to jiné. Proto považuje za výzvu vydržet a umět svědčit o tom, že nabídka křesťanské víry má smysl. A že může ukazovat cestu v současném nejistém světě.

„Umět vydržet tuto pozici, kdy se ocitáme v menšině, a zároveň vnímat pluralitu společnosti a hledat třeba styčné body v úsilí o respektování lidské důstojnosti,“ přibližuje úkol církve.

„Myslím, že to se někdy ztrácí – že se jako věřící soustřeďujeme na svůj morální život. Ano, to je důležité. Ale třeba už nevidíme, že společnost potřebuje výzvu také v oblastech lidských práv, respektování lidské důstojnosti, pomoci. A tam, myslím, ještě máme dluhy.“

Čtěte také

Bůh ano, církev ne. V Česku se zvyšuje počet věřících, k církvím se ale nehlásí

Podle Malého je nebezpečné, když se církev uzavírá do sebe a ztrácí schopnost reagovat na svět kolem. Když vznikají konzervativní společenství, která se bojí změn a vracejí se do minulosti.

Vedle otevřenosti zdůrazňuje i nutnost mluvit jazykem, kterému lidé rozumějí.

„Vím, že teď žijeme v období nejistoty, války na Ukrajině, v Gaze a dalších místech ve světě, že existuje nejistota, co bude dál, nejistota ekonomická a podobně. Ale pořád můžeme být sobě navzájem blízcí, vytvářet nějaké meziosobní vztahy, najít si čas pro toho druhého,“ vyzývá a dodává: „Tohle je důležité nejen zdůrazňovat, ale takto také žít. Já to nevidím černě. Navzdory tomu, že si uvědomuji, že je tu mnoho velkých otazníků.“

Poslechněte si celou Vertikálu. Jakou podobu měla víra u disidentů, na to odpoví Adam Drda z Příběhů 20. století. První část pořadu také pojmenuje formy duchovního zneužívání v církvi a novou ekumenickou chartu. V debatě Vertikály se zamyšlí kněz Alois Křišťan a spisovatel Matěj Senft nad roli církví v Československu a dnes. Pořadem provází Naděžda Hávová.