Kdo byl skutečně Dominik Duka? Pastýř se silnou vizí, nekompromisní ochránce víry a gejzír emocí

Benedikt Mohelník se s Dukou setkal v 90. letech, když sám vstoupil do řádu. „Jeho hodiny byly výborné, otevíral nám obzory. A měl velkou důvěru v mladé lidi, poskytoval nám velký prostor. Byla to pro mě velmi silná formativní zkušenost,“ přiznává pro Český rozhlas Plus.

Duka se podle něj vždy snažil mít kontakty se zahraničím a býval obklopený knihami. Výrazně ho zformovala také zkušenost uvěznění v době totality a následná práce v továrně.

Čtěte také

Krajinou dětství Dominika Duky. Poslechněte si vzpomínky kardinála na osudové chvíle mládí

„Pracoval v plzeňské Škodovce a měl tak bezprostřední přístup k lidem všech kategorií, k mladým, starým, vzdělaným, sociálně nevybaveným. Jak sám říkal, ve fabrice se naučil být otevřený a na blízku maximálnímu spektru lidí kolem sebe,“ uvádí Mohelník.

„Byl to také člověk s vizí,“ pokračuje. „Nebál se načrtnout silnou linku. Ať už to byl rozvoj dominikánského řádu, nastavit vztahy se státem a vyřešit vlastnické vztahy okolo katedrály svatého Víta.“

Uznává však, že Duka uměl v rozčilení takzvaně bouchnout do stolu.  „Nebyl to člověk utlumených emocí. Uměl být poměrně ostrý. Ale když vychladl, tak nechtěl nechat tu ráno nezahojenou,“ dodává.

Bojovník proti progresivismu

„Rozhodně to nebyla černobílá osoba,“ navazuje religionista David Václavík z Masarykovy univerzity.

Čtěte také

Duka je nenáviděný, ale to dobré převažuje. Odluka církve a státu je historická věc, míní Němeček

„Bezesporu to byl člověk, který si prožil celou řadu věcí – fungoval v podzemní církvi, zasadil se o obnovu řádového života a obecně života církve po roce 1989. V 90. letech sehrál velmi významnou pozitivní roli.“

Religionista připomíná, že Duka se snadno dostával do sporů. „Nebyl to člověk, který by ustupoval a hledal kompromisy za všech okolností. A když se pak dostal do pozice ochránce pravé víry, tak to pak už šlo tímto směrem,“ naznačuje důvody, proč byl Duka v posledních letech částí veřejnosti kritizován:

„Známe Dominika Duku jako bojovníka proti moderně, modernismu, progresivismu. Ty věci mu trochu splývaly. Stavěl se do pozice obhájce pravé čistoty církve.“

Čtěte také

Charlie Kirk nebyl žádná intelektuální hvězda. Jen dobrý influencer, shodují se teolog a religionista. Teď z něj udělali mučedníka

Za nejvíce kontroverzní označuje Václavík kardinálovy kontakty s politickými představiteli v závěru jeho života. „Ještě se to dalo pochopit v době, kdy to byl významný představitel církve a řešil kupříkladu církevní restituce. A možná to byl dokonce jeden z důvodů, proč byl vybrán na arcibiskupský stolec, aby restituce dovedl do zdárného konce,“ připomíná znalec a pokračuje:

„Ale co následovalo potom, tím už dělal sobě i církvi medvědí službu. Rozuměl jsem tomu v kontextu jeho názorového obratu spojeného až skoro s morální panikou na téma ohrožení tradiční církve. Klasickým příkladem byl jeho poslední veřejný akt – bohoslužba za Charlieho Kirka.“

Homo politicus a gejzír emocí

Dominik Duka byl homo politicus, doplňuje Eva Hůlková z Českého rozhlasu. „Upřímně ctil institut hlavy státu, svého nejbližšího souseda na Pražském hradě. A to se týkalo opravdu všech prezidentů, nejenom jeho pověstného vztahu s Milošem Zemanem.“

Moderátorka přiznává, že si na Dukovi vážila jeho vzdělání: „Přišlo mi, jako by se vždy pohyboval ve dvou dimenzích souběžně. Přítomnost a zároveň minulost coby zdroj zajímavých souvislostí a podnětů.“

Čtěte také

Zemřel kardinál Dominik Duka. V čem se lišila jeho éra od éry jeho předchůdců?

Uznává, že v posledních letech života se Dukovo vnitřní nastavení měnilo. „Působil jako podmračený pán, jako by zaťatý. Profiloval se na tématech, která lidi rozdělují a o kterých ještě před pár lety nebylo ani zdání. Ale tenkrát byl otevřený, zábavný, přátelský, obklopovala jej lehkost bytí,“ vzpomíná Hůlková na dobu, kdy s ním natáčela pro Český rozhlas pravidelné glosy.

Jednou předčasně ukončil natáčení debaty Vertikály, kterou moderovala právě Hůlková. „Neznala jsem ho nijak důvěrně, ale viděla jsem na vlastní oči gejzír jeho emocí. Věci, na kterých mu záleželo, do hloubky prožíval,“ popisuje.

A zdůrazňuje, že i poté, co Duka v hněvu ukončil její natáčení, se dokázal s oponentem v osudné diskuzi s Pavlem Černým, emeritním předsedou Ekumenické rady církví, usmířit. 

Čtěte také

Diskuse o Mariánském sloupu štěpí společnost, rozčílila i kardinála Duku

„Asi pět dní po onom konfliktu se konala v katedrále svatého Víta slavnostní bohoslužba, kam byl pozván i teolog Černý. Seděl v první řadě a bohoslužbu sloužil Duka. Podle slov pana Černého se na něj arcibiskup po celou dobu díval, a když bohoslužba skončila, omluvil se mu za to, co mu před pár dny řekl. Podali si ruku a usmířili se,“ dodává moderátorka.

„Asi pět dní po onom konfliktu se konala v katedrále svatého Víta slavnostní bohoslužba, kam byl pozván i teolog Černý. Seděl v první řadě a bohoslužbu sloužil Duka. Podle slov pana Černého se na něj arcibiskup po celou dobu díval, a když bohoslužba skončila, omluvil se mu za to, co mu před pár dny řekl. Podali si ruku a usmířili se,“ dodává moderátorka.

V druhé části Vertikály si poslechněte debatu o fungování laické katolické komunity Sant'Egidio v České republice, moderuje ji Eva Hůlková.