Čína osekává práva menšin. Nový zákon je snadno zneužitelný i za hranicemi země, míní sinolog Gardáš
Čína přijala nový zákon o etnických menšinách, který má podle Pekingu posílit národní jednotu. Kritici ale varují, že může vést k větší asimilaci a tlaku na nečínské etnické skupiny včetně omezení jazyků či nálepkování odpůrců jako separatistů. „Zákon o etnické jednotě je vyvrcholením snah o začlenění etnických skupin do homogenizovaného jednotného monolitu, který bude loajální vůči Komunistické straně Číny,“ potvrzuje pro Český rozhlas Plus David Gardáš ze sdružení Sinopsis.
Čína mluví o etnické jednotě. Není to ve skutečnosti jenom jiný název pro systematickou asimilaci menšin?
Je otázka, zda se na to budeme dívat prizmatem toho, co je přímo psáno v daném zákoně, anebo toho, jaké jsou reálné implikace a důsledky takto vedeného zákona.
Čtěte také
Když se na to podíváme ze širší roviny, tak v Čínské lidové republice je vedle největší chanské neboli čínské etnické skupiny, která představuje zhruba 91 procent čínské populace, oficiálně uznaných 55 etnických skupin. A ty po dlouhé dekády soužití s dominantním chanským etnikem čelily útlaku ze strany centralizované komunistické byrokracie.
Současný zákon o etnické jednotě je jakýmsi vyvrcholením těchto snah o začlenění etnických skupin do homogenizovaného jednotného monolitu, který bude loajální vůči Komunistické straně Číny. Jednoduše řečeno, budou osekány některé svébytné rysy a charakteristiky etnických skupin.
Boj proti „třem zlům“
Můžeme zákon chápat i jako další krok k potlačení kulturní a jazykové identity nečínských národů?
Určitě ano, bude to mít tyto důsledky. Když se podíváme na některá konkrétní opatření v rámci zákona, tak například článek 15 vyloženě zmiňuje prioritizaci standardizované verze čínštiny, která je rozšířena po celé Čínské lidové republice, a v podstatě tak mění jazykovou rovnováhu.
Dále omezuje využívání tibetštiny, ujgurštiny nebo i mongolštiny. Tady je dobré zmínit, že na území Čínské lidové republiky, konkrétně v provincii Vnitřní Mongolsko, žije více Mongolů než v Mongolsku jako takovém, takže to má implikace pro celou řadu etnických skupin.
Čtěte také
Konkrétní důsledky jsou mimo jiné ve školství, kde tyto jazyky mohou být odsunuty na druhou kolej jako volitelné předměty a žáci těchto národů a etnických skupin se je budou učit spíše jako koníček. Zatímco primární jazyk výuky bude čínština, ve kterém budou vedeny všechny ostatní předměty. Další jsou potom veřejné služby nebo například soudy, kde bude také prioritizována čínština.
V tomto ohledu je nepochybně zákon jedním z nástrojů k potlačení svébytné unikátní identity těchto skupin.
Spolu s tím je důležité chápat, jakým způsobem zachází komunistická moc s jazykem a místními názvy. Sin-ťiang neboli Východní Turkestán například v čínštině znamená Nové oblasti nebo Nové pohraničí.
Stejně tak Čína prosazuje název Xizang pro Tibet, což znamená Západní pokladnice a do jisté míry to reflektuje nerostné suroviny, kterými tibetská náhorní plošina překypuje.
Jazyk je velice důležitým nástrojem, a to jak v rovině využívání jednotlivých mluvčích v rámci etnických skupin, tak současně i jazyk, který využívá Komunistická strana Číny k označování těchto skupin a jejich oblastí.
Čtěte také
Hrozí, že lidé, kteří si budou chtít zachovat vlastní identitu, budou nakonec označeni za separatisty?
Čína dlouhodobě skutečně interpretuje své snahy o harmonizaci etnických třenic jako boj proti terorismu, extremismu a separatismu, což jsou takzvaná tři zla, která vyvrcholila v poslední dekádě.
Především v ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde byly vybudovány převýchovné tábory a centra až pro milion lidí, kteří tam byli vedeni k větší loajalitě vůči straně, následování ideologie stranického jádra neboli generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.
Spolu s tím měly být zpřetrhány vazby na jejich tradiční kulturu, náboženství a projevy jejich vlastní identity. V tomto ohledu je nepochybně tento nástroj zneužitelný jako potenciální boj proti domnělým separatismům.
Opět je potřeba dodat, že jako na separatismus nyní může být pohlíženo i na jednotlivce, kteří ve volném čase budou chtít usilovat o zachování tibetského jazyka například v soukromých kurzech. Takže je to velice flexibilní a bohužel i zneužitelný nástroj.
Využití za i hranicemi Číny
Čína dlouhodobě zdůrazňuje suverenitu také vůči Tchaj-wanu. Může tento zákon rozšířit nástroje, jak zasahovat i mimo vlastní území?
Ano, to je další z rozměrů, které zákon zavádí a rozšiřuje. Takzvaná transnacionální nebo nadnárodní represe se může dotýkat i Tchaj-wanu, který je neuralgickým bodem, co se týče dlouhodobých čínských snah o znovusjednocení čínského národa a připojení Tchaj-wanu do náruče čínské vlasti, jak hovoří rétorika komunistické strany.
Čtěte také
Mimo jiné to může dopadat také na diaspory etnik, jako jsou Tibeťané, Ujguři, Mongolové a další včetně těch, které nejsou oficiálně uznány. V okamžiku, kdy budou udržovat aktivity, které budou podporovat jejich identitu, kulturu, náboženství, jazyk a další prvky národnosti, mohou být nahlíženi čínským režimem jako podporovatelé separatismu a mohou být uplatňovány tlaky na jejich rodinné příslušníky.
Je tu celá řada možností, jak se dá tento nástroj využít i za hranicemi Čínské lidové republiky.
Je dnešní čínská politika vůči menšinám slučitelná s mezinárodními standardy ochrany práv menšin?
Bohužel nejenomže není slučitelná s mezinárodními standardy, ať už proti diskriminaci a ochraně etnických projevů, ale není slučitelná ani se samotnou ústavou Čínské lidové republiky. Ústava de iure zaručuje autonomii a projevy těchto skupin. Ale jak můžeme vidět, praxe je nyní v rozporu.
Tento zákon tak podřizuje jednotlivé další možnosti autonomie pod sekuritizaci a zabezpečení jednoty Čínské republiky a čínského národa vedeného komunistickou stranou.
Dalšími tématy první části Vertikály jsou smrt patriarchy pravoslavné církve Ukrajiny, první žena v čele anglikánské církve nebo třeba rostoucí vliv evangelikální církve ve Francii.
Poslechněte si také debatu o vlivu papeže na aktuální mezinárodní dění. Je dnes autokratizace větší, než byla ve 30. letech? Jaká je v nastalé situaci role vatikánské diplomacie při válečných konfliktech? A jak silnou figuru představuje papež na šachovnici světa? Diskutují specialista na náboženství v globální politice Petr Kratochvíl a historik Jaroslav Šebek. Moderuje Eva Hůlková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
