Duka je nenáviděný, ale to dobré převažuje. Odluka církve a státu je historická věc, míní Němeček

Nejvíce prý Duku nenáviděli ti, kteří o něm nejméně věděli a vnímali jen období posledních 10 let. Naopak lidé, se kterými se názorově rozešel, ale dobře ho znali, na něj vzpomínali až dojemně.

Čtěte také

Krajinou dětství Dominika Duky. Poslechněte si vzpomínky kardinála na osudové chvíle mládí

„Velmi se mi líbila vzpomínka Stanislava Kostihy, který se angažuje v hnutí Logos, tedy hnutí křesťanských gayů a leseb. A asi těžko si představit člena katolické církve, který by mu byl v názorech vzdálenější než on,“ podotýká.

Sám Němeček kariéru Dominika Duky hodnotí tak, že ve vztahu ke světské moci byl na rozdíl od svého předchůdce Miloslava Vlka neobyčejně úspěšný a dosáhl téměř všeho. Zaplatil za to ovšem mimořádnou neoblíbeností.

Historický čin

Němeček připomíná, že Duka už jako královehradecký biskup navazoval kontakty s místními představiteli z vedení města a kraje, ale i univerzity nebo vojenské posádky – právě k armádě měl přes svého otce, příslušníka britské RAF, blízký vztah. V době, kdy chtěl stejným způsobem navazovat kontakty na celostátní úrovni, se ale změnil kontext.

„Na Hradě už nesedí nadstranický prezident masarykovsko-havlovského typu, ale striktně vyhraněný straník, který má za sebou polovinu populace, zatímco ta druhá ho nenávidí. A vypadá to, že se Duka přichýlil k jedné části společnosti,“ přibližuje právník.

Čtěte také

Teolog Adam Šindelář: Duka si šel za svým i za cenu rozruchu. Jeho osobnost byla plastická

Duku podle něj výrazně ovlivnila migrační krize po roce 2015 a zavraždění francouzského kněze Jacquese Hamela dvojicí islamistů přímo v kostele. „Možná získal pocit, že vidí nástup něčeho temného, co svět kolem něj nevidí. A že se ty hodnoty starého světa radikálně vykořeňují a bez rozmyslu zahazují,“ dodává.

Němeček se pozastavuje nad Dukovými postoji k případům sexuálního zneužívání i vehemencí, s jakou obhajoval své spolupracovníky, například i v případě údajné spolupráce se Státní bezpečností, ač sám byl vězněm komunistického režimu.

„Před jeho deseti posledními lety nechci zavírat oči, ale přesto je to velký muž a to dobré převažuje. Udělal historickou věc, když za jeho působení došlo k oddělení církve a státu. Myslím si, že to dobré jak pro stát, tak pro církev. A za to mu budiž dík i v historii,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Vysíláme v repríze, premiéru jste moli slyšet 6. listopadu 2025.